Politika mě baví. Ne nadávat na Kalouska, ale do hloubky řešit příčiny a dopady jednotlivých doktrín a teorií. V následujících řádcích bych se rád podělil o svůj výklad, proč jsou ideologie založené na socialismu utopistické. Text by měl pochopit i člověk, který se o politiku vůbec nezajímá.
Peníze, které chtějí levičáci dávat svým voličům, se nikde nevyrábí, ale musí se někomu vzít. A když jich vezmete někomu hodně, přestane mít dotyčný motivaci vydělávat, protože si uvědomí, že je jednodušší pracovat méně a méně odvádět, nebo dokonce přejít na druhou stranu a nechat si peníze vyplácet.
Pak ale bude málo těch, kterým budeme moci brát a naopak se zvýší počet těch, kteří budou chtít brát, takže budeme muset zvýšit výběr těm, kteří ještě dávají, načež i oni si uvědomí, že je lepší brát.
Již nebude komu brát a stát začne krást a zestátňovat. A až společnost projí i tento majetek, lidé si opět uvědomí, že socialismus je cestou nesprávnou a celé státní zřízení se sesype jako domeček z karet. Takovému konci pak můžeme říkat třeba sametové předání moci.
My jsme v padesátých letech dvacátého století byli progresívnější. Nečekali jsme, až ožebračíme boháče standardními socialistickými metodami, udělali jsme z nich žebráky, v očekávání zmíněného scénáře, ze dne na den.
A teď ke druhé části tématu. Bavil jsem se se spoustou lidí o hrozbách, které nás mohou během následujících dekád potkat. Zajímavé je, kolik z mých vzdělaných přátel a známých nevidí dál než do další výplaty.
A to je odpověď na otázku, proč může člověk, pokud nepatří mezi boháče, vhodit svůj hlas komunistům. Zkrátka proto, že jeho se zestátňování netýká. A státní rozpočet? Komu na něm záleží...
