Po necelém roce, kdy opět žiji ve své milované vlasti, jsem se dokopal k tomu, abych si konečně pořídil televizi a jsem překvapen. Překvapen, jak hluboko... a možná ještě hlouběji.
Dvaatřicetipalcovou ozdobu našeho nového bytu jsem zakoupil především proto, abych mohl sledovat své oblíbené snímky, vlastní tvorbu a další obsah počítače také z pohodlí postele. Což mi kombinace krátkozrakosti a miniaturního displeje notebooku neumožňuje.
Před dvěma týdny jsem naladil programy, telku nechal bezděky běžet a čas od času ji nechávám zapnutou jako kulisu. Nejsem náročný divák, příliš jsem od dvacítky kanálů totiž neočekával. Co mě ale překvapilo, jsou reklamy.
Naposledy jsem měl možnost sledovat vysílání českých televizních stanic zhruba před třemi lety a po zhlédnutí několika reklamních bloků mi došlo, že jsou spoty mnohem stupidnější než tehdy. A neřekl bych, že jsem za tu dobu výrazně zmoudřel.
Naopak je zřejmé, že dnešní reklamy mají odlišnou cílovou skupinu, než tomu bylo tehdy. Žijeme v rychlé době a věci kolem nás se mění. Ještě nedávno měl doma televizi každý a využíval ji především k tomu, k čemu byla primárně stvořena, tedy ke sledování televize.
Dnes, řekl bych, večer co večer hltá výsledek stratégů veřejné zábavy čím dál méně lidí. Tedy většinou těch, kteří si nedokáží sestavit soukromé "vysílání" z vlastních zdrojů.
Navzdory dlouholetému tvrzení "intelektuálů" se teprve v dnešní době stává televizní médium něčím velice podřadným a primitivním. A to je škoda. Někdy totiž člověk chce vypnout a nechat se bavit. Ale jak je zřejmé z reklamních bloků (a marketingoví ředitelé mají většinou dobrý nos), je klasická televize určena cílové skupině, kterou bychom nekorektně označili za podprůměrnou. Z průměrného diváka se tedy stal podprůměrný Čech.
Jindřich Husička
-inosh-
FB profil
Doporučuji k přečtení:
Jsme černí pasažéři showbyznysu. Ale kde se dají koupit jízdenky?Jindřich Husička
