Jak probíhá policejní kontrola vozidla taxislužby? A co když se do rozhovoru s policistou připlete opilá zákaznice?
„Šéfe, hodíte slečnu na Flóru.“
„Jistě.“
Než jsem stačil vystoupit a pomoct zákaznici s nastupováním, šoupl mi vyhazovač podroušenou dívku na zadní sedadlo. Znovu se naklonil, do ruky mi strčil bankovku a se slovy: „To by mělo stačit,“ odešel.
Neměl jsem odvahu odporovat. Ne jemu. Zkontroloval jsem nominální hodnotu a myšlenky na odpor mě přešly. Jo, to stačit rozhodně bude, pomyslel jsem si spokojeně.
Vyrazili jsme na magistrálu, kde se slečna začala probouzet ze svého deliria. Nemohl jsem nezkontrolovat její křivky ve zpětném zrcátku. Blond vlásky, trochu pocuchané, černé šatičky s flitry a vysoké černé kozačky. To vše jsem stačil zaregistrovat. Spolu s její dokonalou postavou to dávalo obrázek dokonale barbínky na jednu noc. Zrovna ve chvíli, kdy jsem tuto myšlenku zavrhl, přistála mi zákaznice v klíně.
„Jsem přišla za tebou. Škyt,“ usmála se, když proklouzla mezi opěradly sedaček.
„Slečno, jestli chcete sedět vpředu, zkuste místo spolujezdce, takhle nemůžu řídit.“
Barbínka se poslušně přemístila a po chvíli bezeslovné jízdy stáhla okénko a do mrazu vystrčila své dlouhé hubené nožky. Neprotestoval jsem. Alespoň do chvíle, než jsem za sebou spatřil modré stroboskopy s červeným nápisem „STOP POLICIE“.
„Co ty nohy, pane řidiči,“ snažil se drobný policista navodit dojem autority.
„No moje nejsou,“ ušklíbl jsem se.
Mezitím k nám vrávoravým krokem přistoupila zákaznice. Znovu jsem neodolal pohledu na její dokonalé tělo.
„Je nějaký problém, příslušníku?“ špitla sladce. Přemýšlel jsem, nakolik je její naivita hereckým výkonem.
„Víte, že je to nebezpečné?“ promluvil důležitě Napoleon v uniformě státní policie.
„A tebe to jako nevzrušilo?“ otázala se hříšnice a do tmy zazářily její modré oči.
Začal jsem se hihňat. Po pár vteřinách se přidal i dosud mlčící kolega, který zatím kontroloval platnost technické a znalecky zkoumal šrámy na mém autě.
„Jeďte!“ zavelel prcek.
„To jsem vám mohla udělat problém, že?“ culila se na mě kráska, když jsme se znovu rozjeli.
„Já myslím, že ne.“
„To vás budu muset na něco pozvat. Třeba k sobě. Máte čas?“
V kalhotách jsem měl tornádo a v hlavě zemětřesení. Ale byl jsem zadaný a navíc jsem věřil, že na mě dnes ještě čeká spousta zákazníků, kteří budou vděčni, až je odvezu do tepla domova a moje kasírka do rána zdvojnásobí objem.
„Někdy jindy, nezlobte se.“
Její ústa se přiblížila k mé tváři a já zavětřil vůni, která mě povznesla do oblak. Pramínek jejích vlasů dopadl na moje rameno a já si s ním bezděky pohrál mezi prsty. Ucítil jsem její rty na svém krku. Naše dlaně se spojily a já ji políbil na hřbet ruky.
„Dobrou noc,“ pronesl jsem proti své vůli a neznámá kráska zmizela ve tmě.
Úryvek z právě vydané knihy Taxikář Jindřicha Husičky, kterou najdete u dobrých knihkupců a na e-shopu.
Anotace
Student právnické fakulty jedné noci zakusí život taxikáře a povolání se už nehodlá nikdy vzdát. S novou prací však do jeho života vstupují drogy a pochybné existence. Až vás příště poveze taxikář, možná si všimnete jeho rozšířených zorniček a zrychlených pohybů. Třeba má za sebou třicetihodinovou šichtu. A třeba byl taxík, kterým právě jedete, dějištěm sexuálních hrátek. Co když je předražení jízdného tím nejmenším, co vás může v taxíku potkat?
