Stát je zvláštní instituce, která nám na jedné straně neumožňuje podepsat smlouvu dle svobodné vůle, ale nutí nás řídit se nařízeními, na která se nás nikdo neptal.
Podepsali byste dobrovolně smlouvu, která vám při stavbě vlastního domu navždy zakáže mít toaletu v jedné místnosti s koupelnou. A přesto musíte tento zákaz, pokud nehodláte na vlastním pozemku postavit garsonku, respektovat. Stát nám totiž skrze Stavební zákon diktuje, co za své peníze na vlastním pozemku můžeme budovat. Zřejmě proto, že vševědoucí státní úředník ví nejlépe, co je pro nás nejlepší.
Na druhé straně nám ale ten samý stát, s nímž jsme nikdy žádnou smlouvu o dodržování předpisů (které se netýkají nikoho jiného, než nás samotných) nepodepsali, zakazuje podepsat smlouvu, kterou chceme. Máte-li po nápad za milión a jste ochotni se s kamarádem domluvit na půjčce s úrokem 150%, protože věříte v návratnost investice, máte smůlu. Podle státu se jedná o lichvu a váš kamarád by se mohl snadno dostat do problémů. Bez ohledu na to, že jste se všemi aspekty dohody souhlasili a podepsali ji při plném vědomí.
Nemůžete se ani dohodnout se svým zaměstnavatelem na tom, že vyměníte veškerou dovolenou za vyšší mzdu nebo jiný benefit. Nemáte možnost dohodnout se s obchodníkem na nákupu zboží bez záruky výměnou za nižší cenu.
Stát vám jednoduše nedovolí podepsat žádnou smlouvu, jejíž plnění by pro vás (dle jediného správného názoru moudrého státního úředníka) mohlo být nevýhodné. Na druhou stranu však proti pomyslnému podpisu dohody se státem samotným vás neochrání vůbec nikdo.
