Nemůžeme odkládat vlastní život na neurčito. Ten čas nám nikdo nevrátí. Žádnými penězi nám nikdo nemůže vykompenzovat týdny nebo měsíce nekvalitního života. Musíme znovu začít žít
Víte, připadám si jako špatný rodič, jako špatnej fotr, který nic nedělá proti tomu, co se kolem nás děje. Že stejně jako masy jiných přistupuji na tuto hloupou hru a nechávám sebe i svou rodinu utlačovat. Nechávám si nařizovat, kdy mám být doma a neudělám nic proti tomu, že nám vláda plánovaným zavřením hotelů zakázala strávit svátky s rodinou.
Máme dvě malé děti, které situaci ještě plně nechápou a jsem za to rád, protože se nechci vžívat do situace, že je synovi deset let a já mu budu muset vysvětlit, že žijeme v totalitě a já jsem nedokázal udělat nic proti tomu, že nevídá své kamarády ve škole, nebo nemůže na lyžovačku, na kterou se těšil.
O mě nejde. Nedávno nám skončilo šestinedělí, takže kromě návštěvy rodiny na Moravě jsme moc plánů neměli. Ale co ostatní? Nejde jen o peníze pro hoteliéry a restauratéry. Nejde o kompenzační bonus. Jde o to, že tato zařízení lidem prodávají zážitky a radost, o kterou teď hromada lidí přijde.
To jsme si jen tak nechali dobrovolně vzít kus našich životů? Do práce a domů? A kdy to skončí?
“Seniory chráníme tak, že zakazujeme chodit dětem do školy?”
Nejsem chřipečkář. Naopak. Viru se velice bojím, ale tvrdím, že omezovat nás na svobodě tímto způsobem, je jako jít na mouchu kladivem. Prostě uděláme víc škod. Mnohem víc, než situace v Česku, mě děsí, že toto bláznovství postihlo celý svět. Není kam utéct.
Během první vlny jsem držel hubu a krok a bylo to dobře. O viru jsme věděli málo a vláda (jakkoli ji nemám rád) musela zareagovat. Ale teď jsme ve fázi, kdy vir známe a ministr zdravotnictví vyhlašuje džihád svařáku a postihnut arogancí moci nám povýšeně sděluje, že nám chce znepříjemnit vánoční trhy a omezit brouzdání po městě! A to si necháme líbit?
My, Češi, kteří před třiceti lety cinkali klíči, aby nás už nikdo neomezoval, si necháme zakázat večerní procházky a kávu do kelímku?
Jedna věc je epidemie. Druhá věc je způsob, jakým se většina vlád rozhodla s nemocí bojovat. Alešikana obyvatel je úplně něco jiného. A já myslím, že Blatný, Babiš, Hamáček a spol. tuto hranici překročili.
Uděláme s tím něco?
