Deník začínajícího nekuřáka III - Jsem mimoň

Je to neuvěřitelných dvacet pět dnů, co jsem se rozhodl přestat kouřit a patnáct dnů od chvíle, kdy jsem v ruce naposledy držel zapálenou cigaretu. A přátelé - já to zvládám!

Nedávno mě v diskusi někdo požádal, abych dal vědět, až bude nutné vyměnit šatník. Tak je to tady. Košile se pnuly ve švech a kalhoty začaly řádně tlačit. Bylo nutné přiznat porážku a pořídit si nové oblečení. Ale jen pár kousků. Pevně věřím, že se do svých starých svršků brzy zase vejdu. 

V předchozích dílech jsem se chlubil, že zcela ustoupilo chrápání. To už bohužel zase neplatí. Možná je to těmi kily navíc, možná teplejším počasím, ale faktem je, že zase chrápu jako dřív. 

Chuť na cigaretu je takřka neznatelná a ani pobyt mezi kuřáky u piva není žádným utrpením. Ty tam nutkavé pocity sáhnout po krabičce, když se něco vydaří. Stalo se to za poslední týden jen jednou. Když jsem dokončil revizi poslední stránky své knihy. Chtěl jsem se odměnit a nebylo čím. Jinak snáším život bez cigarety dobře. 

Dokonce zcela ustoupil ten děsivý kašel. Zcela! Na druhou stranu se ze mě stal člověk druhé kategorie - nekuřák. Dříve jsem se o každém šustnutí v naší firmě dovídal jako první. U cigarety se konverzuje, řeší se problémy a probírají nápady. Teď jsem mimo hru. Úplnou náhodou jsem se dozvěděl, kdo chce skončit, že je potřeba pořídit výkonnější tiskárnu a že do výroby bude v blízké době potřeba sehnat další dělníky. 

Jsou to věci, o kterých jsem měl být informován bez ohledu na kouření. A přiznávám, mechanismus informování nebyl nikdy nastaven. Nebyl totiž potřeba - vedení si vše potřebné řeklo u cigára. Takže nejen pozitiva v podobě zlepšujícího se zdraví a ušetřených peněz se mi dostává. Stal se ze mě mimoň. 

Na druhou stranu mě těší, jak je nekouření snadné. A taky mám radost, že státu přisypávám každý den o pár desetikorun méně. Už proto byste to mohli zkusit také. Je to hračka. :)