Dlouho jsem o nekouření nepsal, protože, abych pravdu řekl, nebylo o čem psát. Život bez cigarety se pro mě zkrátka stal samozřejmostí.
Nekouřím už 128 dní, tedy více než čtyři měsíce. Oproti nedávnému příspěvku, kdy jsem se zmiňoval, že bych si přál umět kouřit jen občas - tehdy jsem psal o čtyřech cigaretách týdně - se moje touha po cigaretě výrazně zredukovala. Jistě, stále nekouřím a tabáku jsem se nedotkl, ale čas od času, myslím tak jednou týdně, bych si zapálil. Už to není čtyřikrát týdně, ale jen jednou. To považuji za úspěch. Třeba se tyto několikasekundové záchvěvy vytratí zcela.
Není to nic, s čím by se nedalo žít. Jen občas, třeba po dobrém jídle, nebo po splnění nějakého úkolu či při slavnostních chvílích. Například když mi před pár dny vyšla kniha. Moc bych si přál oslavit úspěch několika šluky nikotinového kouře, ale stejně jako neexistuje vyléčený alkoholik, pravděpodobně neexistuje ani vyléčený kuřák. Co když mě jedno potáhnutí, jeden šluk vrátí tam, kde jsem skoro patnáct let byl?
To si nemůžu dovolit. Rozhodně nechci, aby se mi vrátil ten každodenní kašel. Nehledě na to, že jsem za těch osmnáct týdnů ušetřil přes deset tisíc korun.
Kromě vyléčeného každodenního chrchlání na sobě nepociťuji výraznější změny. Možná je to tím, že nezřízeně žeru a volné chvíle trávím za volantem, u počítače nebo na gauči. Ale jak říká moje skvělá manželka: “Jsme přece těhotní, tak co?” Takže co? Nalhávám si, že až se prcek narodí, půjdou kila dolů. Jako nekuřákovi snad snadněji.
Taky se zdá, že přicházím o přátele. Většina z mých kamarádů a přátel si nedokáže den bez cigára představit, takže s nimi již netrávím tolik času. Moje kancelář se navíc změnila v nekuřáckou zónu, jelikož mi kouř začal smrdět. Takže se s kamarády-kolegy vídám jen na poradách. A i ty se k nelibosti většiny lidí ve firmě změnily v nekuřácké.
Přesto vím, že zvítězím. Už kvůli tomu malému, kterého začátkem prosince přivítáme. Nedopustil bych, aby se náš syn narodil do kuřáckého prostředí. To nejtěžší mám asi za sebou, byla by škoda udělat hloupou chybu.
Pokud váháte, zkuste to taky. Vykouřil jsem ročně přes dvacet kartonů, skoro čtyři a půl tisíce cigaret a přestat kouřit mi nedělalo nejmenší problém! Nedostavily se žádné záchvaty, deprese ani stavy úzkosti. Jen jsem se vzdal jednoho malého potěšení. A kdybychom nebyli těhotní, snad bych ani tolik nepřibral. Tak co? Jdete do toho se mnou?
Jindřich Husička
