Bude svět místem pouze pro bohaté?

Vždycky jsem měl za to, že levice kope za pracující třídu, dělnictvo a nižší vrstvy. A bez ohledu na dosavadní zkušenosti z ekonomie nebo zdravý rozum či logiku, prosazuje jeden nesmysl za druhým.

Přičemž každý nesmysl se na první pohled tváří, že by snad těm nejméně úspěšným mohl nějakým způsobem pomoci.

Přiznejme si, že ani ti méně úspěšní a nemajetní, kteří mají jen trochu rozumu, jim na špek nikdy neskočili. Naopak se čas od času mohli levicoví politici těšit přízni části majetných s delším vedení a jistou dávkou dobrosrdečnosti.

Buď se mince otočila, nebo jsem teprve nedávno prozřel, ale začal jsem si všímat, že současná levice kope za bohaté. Ne za chudé, ani za střední třídu. Mám prostě pocit, že levičáci začali připravovat svět výhradně pro ty nejbohatší.

Pod záminkou veřejného blaha a ekologie nastoluje nová levice nový, regulovaný svět. Začalo to motorismem. Nemáš na nové auto? Zaplať ekologickou daň. Máš na nové auto? Pořiď si slabší, protože silná auta jsou jen pro bohaté. A to na tom v Česku nejsme až tak špatně. Zatím na nás dopadají jen nesmyslné emisní limity EU, které zdražují nové vozy minimálně. Zatím.

Na západ od našich hranic jsou státy, kde při pořízení vozidla (kromě již odvedených přímých daní a daně z přidané hodnoty) platíte další daň, která je přímo úměrná výkonu motoru. Je jen otázkou času, kdy tento výdobytek tzv. vyspělé Evropy dorazí k nám.

Pokud máte peníze, je vám to jedno. Stejně jako rozšiřování pěších zón a zákazů vjezdu. Skuteční papaláš dorazí kam potřebuje bez ohledu na zákazy a i o trochu movitější jedinec si může vzít taxi, jež má ve většině měst výjimku.

Pamatuji si, jak se svého času primátor Hudeček nechal vysadit ze svého služebního superba ve spodní části Václaváku, která v té době byla pro osobní vozidla uzavřena, aby obhajoval - hádejte co. Uzavření spodní části Václavského náměstí pro osobní dopravu.

A dále. Města se nás snaží nacpat do MHD. Auta jsou neskladná, neekologická a do města se nehodí, slýcháme. Vyhrožují nám mýtem a zákazy. Větší část z ceny pohonných hmot pro jistotu ihned zabaví stát, aby dokázal, jak je hromadná doprava ekonomická a aby své absurdní tvrzení politici potvrdili, z vybraných peněz ji zadotují.

Výsledek je nasnadě. Plebs se nebude elitě plést na silnici do cesty. Díkybohu, ani tato taktika jim nevychází, takže ve světě jdou ještě dál. Do města můžete vjet jen pokud vaše registrační značka končí lichým, nebo sudým číslem. Pokud bych měl v garáži několik vozidel, asi mi to bude jedno a vyberu si to s espézetkou, která vyhovuje. Když vám ale před barákem stojí dvacetiletý naftový renault, můžete jen věřit, že bude zrovna den lichých čísel. Nebo sudých. Nebo doufat, že vás s vaším vozem do města pustí.

Auta jsou vůbec kouzelná věc. Dávají lidem svobodu a prakticky neomezenou mobilitu. V případě apokalypsy či živelné pohromy dává auto zaparkované v garáži dává slušnou šanci na úprk. Alespoň do doby, než uzavřou silnice. A pomineme-li extrémní situace, je i tak osobní vozidlo pro jednotný světový řád skutečnou hrozbou. Lidé, kteří mohou jet kdykoli a kamkoli, jsou pro elity očividně velkým strašákem. Vzhledem k neustálým pokusům o regulaci individuální dopravy, jsem o tom přesvědčen. A protimotoristická propaganda, která den ode dne graduje a z osobních aut dělá veřejného nepřítele, mě v mém názoru jen utvrzuje.

Sedím-li ve svém voze se zbraní po ruce, cítím se mnohem bezpečněji, než s v tramvaji s pepřákem v kapse. Koneckonců, ani zbraně pro osobní obranu neminuly pozornosti politiků. V některých zemích tzv. vyspělého Západu je nošení (nejen střelné) zbraně trestným činem. A i u nás se šrouby utahují. Ozbrojený občan, který může kamkoli se mu zlíbí, je věc, která již brzy bude vymýcena, jako tržní ekonomika v Sovětském svazu.

Kdysi jsem žil na hranicích Španělska a Francie. Ze všeho nejvíc mě dopalovala státem regulované otevírací doba obchodů. Jistě, máte-li kolem sebe personál, je vám jedno, kdy sluha zajel nakoupit, ale pokud jste běžný člověk a máte v neděli hlad, máte smůlu. Nebo musíte do restaurace.

Tehdy jsem si uvědomil, že bohatým je jedno, jaké jsou zákony. Pokud máte peníze na michelinskou restauraci, nebo vlastního kuchaře, je vám zavřený Carrefour ukradený. Stejně jako pěší zóny a zdaněný výkon motoru. Když máte na ochranku, nepotřebujete ani zbraň. Česko je v tomto ohledu ještě velmi pozadu. Díkybohu. Když jsem se tehdy vrátil zpět do Čech, uvědomil jsem si, že relativně snadný život je zde dostupný i pro chudého člověka, který si chce v neděli nakoupit. Jsou tomu čtyři roky a bohužel musím konstatovat, že ačkoli jsme na tom ještě dobře, situace se zhoršuje. V neprospěch obyčejných lidí.