Diskriminace. Věc, kterou bytostně nesnáším a považuji za svou morální povinnost, abych bojoval proti všemu, co diskriminací zavání. Rozhodl jsem se proto přijít s konkrétními antidiskriminačními návrhy!
Je mou příjemnou povinností zmínit, že EU v čele s Bruselem stabilně a úspěšně bojuje proti rasové či náboženské nesnášenlivosti. V tomto ohledu mají vrcholné orgány EU čisté ruce. Ale nesmíme usnout na vavřínech. Diskriminovaných skupin napříč sjednocenou Evropou je mnohem více!
Mám bezpočet nadprůměrně vysokých přátel a několik kolegů, které nekorektně nazýváme liliputány. Ano, i výška je předmětem diskriminace. Nepovažuji za správně, aby lidé s výškou nad dva metry nemohli pohodlně projít dveřmi, či se pohodlně usadit za volant jakéhokoliv vozidla. Nemůžu přihlížet tomu, jak se můj dvoumetrový náměstek tísní v sedačce nízkonákladového leteckého přepravce v rámci inspekčního letu.
Předložil jsem tedy Komisi návrh, aby měly automobilky za povinnost konstruovat interiéry svých vozidel tak, aby měl metrový muž stejné pohodlí jako dvoumetrový. Díky grantu, který mé oddělení na tento projekt získalo, přicházím po konzultaci s odborníky i s technickým řešením a studií, podle níž bude každé nové auto od roku 2016 disponovat mechanismem posuvných pedálů, podlážky, sedaček, volantu a přístrojové desky. Zároveň jsem do návrhu zapracoval, aby touto úpravou nebyla navýšena cena pro koncového zákazníka. Za tímto účelem jsem zřídil speciální výbor spadající pod Evropskou komisi, který bude na dodržování zmíněného dohlížet.
V současné době pracuji na nové směrnici, která aerolinkám nařídí, aby se do jejich sedaček pohodlně vešel dospělý muž o výšce 211 cm. Opět samozřejmě dohlédneme na to, aby provozovatelé komerčních letů nepromítli náklady na zavedení této novoty do koncové ceny letenky.
O tom, že by poslanci do Evropského parlamentu neměli být voleni, ale vybíráni a jmenováni, mě utvrdila naprostá hloupost jednoho z pravicových (a tudíž zcela jistě podplacených) poslanců, který na moje návrhy neustále opakoval, že zákazník má možnost výběru a v tržním prostředí si sám vybere na základě svobodného rozhodnutí, jaké auto si koupí a se kterou společností poletí.
Trh. Opět slyším slovo trh a mám nutkání praštit do stolu. Nedovolíme trhu, aby určoval, co je správné. Ne! My, přední představitelé EU, jsme dál než trh a proto můžeme ještě před tím, než nějaký nikým neřízený tržní mechanismus zasáhne do života euroobčanů, provést změny ku prospěchu evropské veřejnosti. Proto tu Brusel je. Aby vás ochránil a jsem na to náležitě hrdý!
Jmenuji se Regere Dividitur. Pracuji v Bruselu již dvě desetiletí. Do svého úřadu jsem nastoupil rovnou ze stáže pro jednu z institucí Evropského společenství. Již na gymnáziu jsem pochopil, že základem fungování lidské společnosti je solidarita, spolupráce a spravedlivé rozdělení veřejného bohatství. Teprve na vysoké škole mi došlo, že zmíněné je možno praktikovat jen v sounáležitosti s pravidly udržitelného rozvoje a že je nutné pomoci přírodě v boji s bezohlednými lidmi.
Ve svém úřadě bojuji za vaše blaho. Nejsem sice nikým volen, ale má to svůj účel. My v Bruselu zastáváme názor, že volený politik svá rozhodnutí vždy podřídí krátkodobým zájmům svých voličů. My ne. My se zodpovídáme jen svému svědomí, integraci a silné Evropě a tu můžeme vybudovat jen, když budou naše pozice v úřadě silné, pevné a neotřesitelné. Máme společný zájem. Blaho evropské společnosti. Nevadí nám, že některým našim krokům občané EU nerozumí. I oni totiž jednou pochopí, že nám šlo vždy jen a jen o štěstí jednotné Evropy.
