Dovolme obcím, aby mohly své občany osvobodit od daně z nemovitosti. Je nespravedlivá.

Existuje mnoho daní a poplatků, které nejen že jsou nespravedlivé, ale jejich výběr je nákladný a spojen s velkým množstvím byrokracie. Jedním z příkladů je daň z nemovitých věcí, která je ze 100% příjmem obce.

Už jen samotný zákon, kterým se musí majitel nemovitosti řídit, je složitý a ne každý je schopen si svou daňovou povinnost spočítat sám bez pomoci daňového poradce. Daní je zatížen prakticky každý majitel pozemku, či stavby, na kterou si třeba půlku života odkládal z již dvakrát zdaněných peněz. Poprvé zdaněných, když si peníze vydělal. A podruhé, když si nemovitost koupil, musel zaplatit 4% z kupní ceny. Dříve to byly 3%, ale ODS a TOP09 prosadily zvýšení této daně, přičemž nyní by ji chtěly pro změnu zase zrušit úplně.

SMUTNÝ PŘÍKLAD Z LIBERCE

Každoroční daňová povinnost majitelů nemovitostí závisí na mnoha okolnostech. Například za běžný rodinný domek v Liberci se zastavěnou plochou 100 m2 zaplatí majitel do městské kasy cca 2.000 Kč ročně. V sousedním Jablonci nad Nisou je to přibližně třetinová částka, protože tam se nemusejí potýkat s následky řádění Kateřiny Neumannové z dob mistrovství světa.

Celkem vybere město Liberec na dani z nemovitosti 130 milionů korun ročně. Jen pro srovnání – na úrocích z městského dluhu musí Liberečané ročně platit 160 milionů, tedy o hodně víc, než kolik vybere město na již zmiňované dani z nemovitosti a dále na poplatku z ubytovací kapacity penzionů i na lázeňském a rekreačním poplatku dohromady. Stačilo by rozumně hospodařit, nedělat dluhy a daně z nemovitosti by se mohlo město vzdát. Jenže to zákon obcím nedovoluje.

Ačkoliv já bych nejraději hlasoval pro zrušení celého zákona, navrhuji našim poslancům kompromis. Nechat zákon tak jak je, pouze dovolit obcím tuto daň skrze Finanční správu nevybírat.

STAČÍ DROBNÁ ZMĚNA ZÁKONA

Nahradit § 6, odst. 4, písmeno b) zákona č. 338/1992 Sb. (podobně i pro § 11)

b) pro jednotlivé části obce může obec obecně závaznou vyhláškou koeficient, který je pro ni stanoven v ustanovení písmene a), zvýšit o jednu kategorii nebosnížit o jednu až tři kategorie (...)

následovně

b) pro jednotlivé části obce může obec obecně závaznou vyhláškou koeficient, který je pro ni stanoven v ustanovení písmene a), zvýšit o jednu kategorii, snížit o libovolný počet kategorií (...), nebo může stanovit koeficient nula (...)

A do § 13a, odst. 1 stejného zákona doplnit větu:

(...) Daňové přiznání se nepodává, je-li místní koeficient na úrovni nula. (...)

Použité zdroje: Zákon o dani z nemovitých věcí a Záverečný účet města Liberec za rok 2016