Uspokojení z úklidu

Předem bych chtěla napsat, že nejsem žádný úklidový maniak a není moje záliba uklízet. Ale....

Zjistila jsem, že když uklízím, uklidňuje mě to. Když se občas dostanu do stavu, kdy mám horší náladu, většinou mám doma nepořádek. (Nepořádkem nemám na mysli odpadky po kolena a tři roky nemytou podlahu.) Ani nevím, kdy jsem si uvědomila, že mě úklid uklidňuje. (Úklid a uklidňuje jsou docela podobná slova, že?)

Náhlé prozření přišlo už před několika lety. Když utírám prach a uklízím roztahané věci na místo kam patří, cítím, jak se mi doslova do žil vlévá klid a bezpečí. Stejně to funguje i s rozčilením. Zajímalo by mě, čím to je. Možná je to činnost, u které vidím výsledek okamžitě a dává smysl. Když se potom rozhlédnu po bytě a vidím čistotu, jsem šťastná. Stačí mi málo, že? Nesmím ale sklouznout k tomu, abych začala předměty detailně prohlížet, protože nedokonalost a fleky, které se nedají vyčistit, se najdou vždycky. Úklid doma pro mě znamená úklid v mojí hlavě. Věci najednou dostanou řád a všechno dostane obrysy, které dávají smysl. Mám to ráda. Ano, mám ráda domácí práce. Mám ráda i vánoční úklid, protože se obvykle dostanu k tomu, na co během roku není tolik času.

Úklid oceňuji hlavně po rozchodu. Než sedět a dumat nad tím, co se pokazilo, raději pobíhat po bytě a uklízet vytahané věci.

Problém nastává, když v perfektně uklizeném bytě jsem najednou sama. Ale to se příliš často nestává neboť po dobrém úklidu, jsem unavená. Pak si napustím vanu, celá se umyju a po špatném dnu nebo těžkém rozchodu (ne, nerozcházím se každých 14 dní:) je hezké se o sebe postarat. Svým způsobem uklidím i svůj zevnějšek - odstraním všechno, co tam nechci.

Ano, slyšela jsem něco o tom, že jsem strašně pořádná a taky něco o německých předcích. Myslím, že úklid je dobrý způsob, jak si udělat pořádek i v sobě, když se samozřejmě člověk nestane jeho otrokem.