Proč (ne)píšu

Jak projíždím blogy, tak zjišťuji, že bych chtěla psát, ale vůbec nevím o čem. Snažím se nenutit se do toho. Ti, co ještě píšou, píšou dobře a já jim závidím. Dokážou psát tak nějak smysluplně, píšou "o něčem" a já...pfff. Potíž je v tom, že já si ráda stěžuju a tak bych spoustu lidí urazila, naštvala... a to já nechci..

Jsem hrozně nesnášenlivá... A taky nemůžu psát o sobě, protože by to bylo příliš osobní a to už jsem zažila a četlo to na mě až moc lidí a já jsem nebyla spokojená, měla jsem pocit, že to nepíšu pro sebe, ale pro návštěvnost. A pak si to přečetl někdo z okolí...

Fakt se mi líbí ta lehkost (aspoň mně to tak připadá) s jakou je ten článek napsaný. Já píšu strašně depresivně, mám pocit. Nedokážu napsat super článek o letních šatech, které jsem viděla v sobotu v obchodě (ty šaty jsou ale fakt super). Připadne mi to jako pitomost to psát, ale jako zábava to číst...??!! Mám asi málo zážitků z venku a psát o škole a o praxi se mi nechce. Mám ráda hudbu, knížky, ale o tom psát asi neumím. Nedokážu to často vyjádřit tak, jak bych chtěla.

Další problém jsou hrubky. Mám pocit, že jsem zakrněla. Ale zase musím říct, že k "zrdcadlu", "samozdřejmě" a "teť" jsem ještě neklesla, jako nekteří gymnazisti! Co není, může být! Ale říkám si, že člověk se přece jenom "vypíše" a čtenář by mohl pár chyb odpustit. :)

Starý článek = trapný článek. Když nemá vysokou karmu, jsem zklamaná. Vím, že i tak se musí člověk vypsat. Aaaachjo, možná se to mělo jmenovat Proč nepíšu.

Psát o mých šťastných a nešťastných láskách. Směšné, ani to neumím. Jak už jsem psala, nemusí to vědět každý, i když pár by jich stálo za zveřejnění, jsou smutné a některé směšné.

Tak jsem zase na začátku. Chci psát pro sebe i pro ostatní...hmmm...kde je zlatá střední cesta?

A nejlíp se přemýšlí ve vaně. Asi mám horečku...