Nesnáším Paula Coelha!

To si opakuju vždycky když vidím jeho knihy nebo o něm čtu v novinách nebo na internetu. Proč HO ale pořád čtu, to fakt nevím.

Dnes jsem se vypravila do knihovny. Mám naši maličkou knihovnu moc ráda. Sama jsem nevěděla co chci, tak jsem aspoň našla knihy pro mamku. Jak jsem tak hledala, tak jsem zase narazila na P. Coelha. Jeho knihy jsou vždycky zklamání, alespoň ta první byla! No znáte to - první dojem. Jako vždycky jsem neodolala, dřepla si ke spodní poličce a začala zkoumat názvy jeho knih. Nakonec jsem si jednu vybrala, i přesto, že P. Coelha prostě nesnáším. Nepřichází s ničím novým.

Po cestě domů jsem přemýšlela o sobě. Poslední dobou se kolem mě všechno mění. Sestra se kvůli práci odstěhovala. To je pro mě dost zásadní změna. Přece jen jsme spolu sdílely tolik let pokojíček a vůbec mnoho věcí. Teď tu budu sama a to tak, že úplně. Budu pracovat na své absolventské práci, to je další nová věc. Pár lidí mi nějak mizí ze života.... Prostě změna je život a já nejsem moc člověk, který je má rád. Teda jak kdy a jak v čem. Tak jsem si říkala, že P. Coelho pořád zůstává, je to taková jistota a taky, že je třeba si občas připomenout nějakou tu párkrát ověřenou pravdu. A tak jsem se trochu zaradovala, protože je to přesně to, co teď potřebuju.