Jsem strašidlo

Koukám a čtu:) Poslední dobou se hodně píše o tom, co lidi u nás nosí na sobě a taky o holkách, co píšou "fashion blogy".

Docela se mi to líbí, ale zároveň se většině lidí nedivím, že nosí to, co nosí. Vidím to na sobě. Ráno vstávám pozdě, něco na sebe hodím (tričko, kalhoty, mikina, kecky) a letím do školy. Můj styl oblečení teď přesně vystihuje moje psychické rozpoložení - nervy před zkouškama:) Chci říct, že ne každému záleží na tom, jestli mu ladí naušnice ke zbytku, jsou mnohem důležitější věci. Když mám čas, ano, jdu se třeba třikrát převléknout, ale v běžném životě... Přiznávám se, nechce se mi vstávat o půl, ani o čtvrt, ani o pět minut dřív, abych vyzkoušela všechno možné a nakonec si vzala to, co vždycky. Beru si na sebe pohodlné věci. Zrovna teď jsem opravdu ráda za to, že si mě nikdo nevšímá. Divné, že?

Na druhou stranu je třeba se zamyslet nad oblečením a nezanedbávat, protože pak člověk upadá a upadá...

Už jsem psala, že se mi ty blogy docela líbí. Je tam vidět snaha o něco. Když jsem viděla titulek, první, co mě napadlo bylo, že tam na mě vykoukne vychrtlá, odbarvená, vysolárkovaná blondýnka:) Ale naštěstí ne. Tyhle odbarvené slečny ve mně vzbuzují něco mezi děsem a lítostí. A to samé u kluků v růžovém tričku. Extrémní. To je podle mě spíš už vrchol nevkusu a říkejte si co chcete. Je to můj názor.

Jistě, oblečení asi vypovídá i trošku o tom, jaký člověk je. Podle mě. Růžové panenky na mě působí nesympaticky a nepřirozeně, ale snad už je tahle doba pryč a přijde jiná, třeba ..... originální:)