Jak na podpatky?

Vždycky se mi strašně líbily boty s vysokým podpatkem-jehly. Jaká krása, ale věděla jsem, že bych se v nich buď zabila, nebo vypadala jak šašek.

Na zimu jsem si tento rok chytře koupila kozačky na podpatku. Říkala jsem si: ,,Jooo, v Brně je to pohoda a u nás to nějak přežiju." Bydlím na ,,venkově", kde se občas po cestě na vlak kloužete a chodíte po cestách polních, ne po chodníku.  Měla jsem je na sobě asi tak třikrát, no možná i čtyřikrát. Mezi lidma jsem si přišla strašně vysoká a nápadná (měřím 165cm). Vzdala jsem to a to ten podpatek nebyl vůbec nějak extrémní.

Teď, když je teplo, je to stejné. Jak já bych chtěla mít botečky na podpatku, hezky elegantní. Pryč s keckama, chci nosit sukni. Vím, že když se hodím do vody jako v zimě, tak z toho nic nebude, tak musím jinak. Vyberu si boty na malinkém podpatečku a zkusím to. Nevím proč mám pocit, že musí mít mašličku a být černé. To už je detail, drobná úchylka. A třeba se v zimě dopracuju k těm kozačkám! 

Vubec nevim, co se to se mnou za poslední rok stalo. Myslím, že jsou to následky Gilmorových děvčat a možná let strávených na gymplu. Rozhodně to nebyla soutěž Miss ani davy mladých holek na jehlách. Myslím, že podpatky jsou docela užitečná věc, nakonec sukně bez podpatků... Obdivuju ty, co to v nich prostě umí. Například moje babička v takových,,botech" běhala na vlak z prudkého kopce. A to byly boty mnohem horší než chci já.