Dnešní vztahy jdou mimo mě

Jsem divná, asi nechápu, co je a kde se bere láska nebo zamilovanost. Co je to? Vždycky jsem chtěla "chodit" s někým, koho už znám a ne s úplně cizím člověkem, kterého jsem předevčírem potkala tam a tam. Prostě si nedokážu představit, že mi bude člověk, kterého jsem před týdnem neznala strkat jazyk do pusy a tak dále. Ale ono je to asi normální. Mně to přijde nechutné. Kdo ví co je to zač, co když od něho něco chytnu, co když se mi zítra už nebude líbit?Je pravda, že já takhle přemýšlím i o lidech,co znám už hodně dlouho, ale ne dobře.

Vždycky jsem chtěla chodit nejlépe s kamarádem, s někým, koho už znám, kdo mě nepodrazí, s kým už jsem strávila nějaký čas. Nedávno mě ale jeden člověk vyvedl z omylu. Člověk prý nemusí toho druhého znát, aby se "zamiloval". Já ano. Když někoho neznám, tak se s ním nedokážu pořádně bavit, nevěřím mu, skoro před ním nemluvím, jsem nervózní a stydím se. Divná reakce. Možná jsem blázen, ale myslím, že každý je jiný a tak i já. Možná za to můžou moje ne zrovne hezké zážitky, spíš bych řekla, že taková jsem. Několik kamarádů (kluků) mi řeklo, že jsem moc milá. Tak nevím.

Je to se mnou průšvih. Mám pocit, že od toho moc čekám. Nestačí mi dvakrát týdně dvě hodiny na poznání člověka a taky jsem si myslela, že "zamilovaní" lidé spolu chtějí být, co nejvíc. A ejhle, asi ne. Jak to tedy je?