Jeden člověk potkal anděla a prosil ho, aby ho vzal na výlet do nebe. Anděl mu řekl, že zrovna tohle není možné, ale že mu i přesto něco zajímavého ukáže.
Zavřel se s ním do pokoje a pak společně záhadným způsobem zmizeli do jiné sféry. Anděl ho vzal do veliké haly plné zvuků, hlasů a bylo vidět, že se na tom místě něco děje. Na konci haly byl dlouhý stůl, kde seděli staří andělé a neustále něco řešili. Ten člověk se ptal anděla: "Kde to jsem a co se to děje?". A ten mu odvětil: "Tady řešíme a přijímáme prosby, modlitby a stížnosti ze světa. Jeden chce zdraví, jeden peníze, jeden manželku, další auto nebo byt... A tady také rozhodujeme, jestli jejich přání budou vyslyšena." Pokračovali do další haly, kde byl opět dlouhý stůl a několik andělů, kteří spolu diskutovali. Člověk byl zvědavý a ptal se, co se děje na tomto místě. Anděl mu odpověděl: "Tady už prosby a přání řešíme a posíláme výsledek". V posledním pokoji seděl u stolu velice starý anděl a téměř nad svým stolem usínal. Člověk se zase zvědavě zeptal: "A co se děje tady?". "Tohle je oddělení, kde přijímáme děkování" , řekl smutně anděl.
Měli bychom se zamyslet, jak se chováme my a jestli si vůbec vážíme toho, co máme. Občas si stěžujeme, že nemáme to či ono a zbytek je pro nás samozřejmost. Často si něco moc přejeme a pak když to dostane, tak už za to ani neděkuje. Je psáno: "Bohatý je ten, kdo si váží toho, co má." Bohactví je pocit a spokojenost s tím, co mám a že vím, že by to mohlo být mnohem horší. Například ten, kdo bydlí v rodinném domě, může snadno skončit v paneláku. Člověk z paneláku lehce skončí na ubytovně, v azylovém domě a nebo i na ulici. I ten, co žije na ulici, může být rád, že má nohy a ruce, protože ani to není samozřejmost! Pro některé lidi je i obyčejná věc, jako dojít si na toaletu, velké trápení. Chtěl jsem dnes jen upozornit, že je třeba si vážit věcí, které máme a každý den za ně děkovat. A čím víc budeme děkovat za každou věc, tím víc také dostaneme. Je to kouzlo, které funguje a které mám i já ozkoušené. Zkuste o tom přemýšlet...
