O naší duši

Nevím, jestli lidé dostatečně často přemýšlejí nad tím, kdo vlastně jsou.... Chceme se naučit, co je ve vesmíru, jaké jsou novinky ve vědě nebo běžné věci v životě, jako jsou studium nebo práce. 

Zkusíme často myslet i více do hloubky. Třeba co je náplní naší práce, jaké je tajemství přírody a nemáme problém ani probírat astronomii a jsme si jistí, že to zvládneme pochopit. To samé se může týkat fyziky, chemie nebo pro některé to mohou být i běžné pozemské věci jako jídlo nebo oblečení. Ale není právě proto paradoxem, že nejdřív nezačneme úplně od základu, a to tím, kdo vlastně jsme a co o sobě víme...? Položíme vám pár otázek a zkuste na ně každý z vás odpovědět sám....

* Pokud někoho máme rádi. Kdo vlastně má rád? Naše buňky v mozku nebo snad žíly v srdci? 

* Když nás něco dojímá, radujeme se nebo se nám stýská a jsme smutní, zase to bude jen nějaký fyzický orgán v těle?

* Když si myslíme, že naše technologie je tak vyspělá, proč nedokáže žádná umělá inteligence cítit lásku, radost nebo smutek? I kdyby byla vytvořena z jakéhokoliv fyzického materiálu.

* Proč se jeden den cítíme vesele a druhý den nás trápí špatná nálada, i když se vlastně nic nestalo?

* Proč někteří lidé, které potkáme, nám dokáží udělat radost i jiné raději potkat vůbec nechceme?

* Pokud se bavíme s člověkem, který je nám blízký? Mluvíme s jeho oblečením, s obličejem, s jeho mozkem...? Nebo je tam něco víc? 

* Proč s naší vyspělou technologií a zdravotnictvím, ještě neexistuje způsob, jak vrátit život do mrtvého, i když tělo ještě funguje??

* A proč mrtvý člověk váží více, než živý??

To vše má jen jednu odpověď. Můžete si myslet, že jste chytřejší než celé tvoření a být si jistí, že znáte různé "teoretické" odpovědi, které vás stejně nikdy neuspokojí. Nebo můžete pochopit, že jsme všichni jen součást tvoření, které tvořil jeden Bůh a s jeho energií dal do každého z nás část svého Božství, které se nazývá Nešama nebo Nefeš. Tvář člověka, kterého vidíme vedle sebe není jen kůže, maso a kosti, ale ten člověk je, i když zestárne a vypadá jinak, pořád stejná osoba, pořád ta stejná duše. Když duši máte, žijete, fungujete, cítíte, prožíváte, milujete.... Ale bez ní se vrátíme do pozemské části tvoření a stane se z nás jen fyzický neživý produkt. 

Duše je život, tělo je jen nádoba a prostředek, abychom mohli v tomto světě vykonat svůj úděl, poznat našeho Stvořitele, sloužit Mu a přitahnout k nám dolů Boží přítomnost tím, že víme, co máme dělat, co nemáme dělat a tím připravit tady dole pro Boha místo...