Ganja party s myší aneb Jak málo stačí ke štěstí

Miluju bylinky a koření. Aromatický česnek, nezaměnitelná majoránka nebo sluncem nasycené oregáno mají v naší kuchyni své stálé místo. Nově se však u nás zabydlely i rostlinky kozlík lékařský a šanta kočičí.

Zatímco šantu máme sušenou, kozlík jsem pořídila v podobě tekuté. Hnědá příšerně smradlavá kozlíková tinktura nečiní ani trochu potěchu funkčním čichovým buňkám normálního člověka, ale k šílenství a extázi přivádí moje chlupaté mazlisko - kocoura Jáchyma.

Stačí upustit dvě kapky tohoto puchu na jeho oblíbenou vlasatou myš a živočich se může zbláznit. Urputně olizuje vlákna své hračky potřísněná kozlíkovými kapkami a slastně přivírá oči. Nevím, co u toho prožívá, ale jeví se to jako rajský pocit, absolutní blaho.

Podobně reaguje i na šantu. Tu vždycky rozemnu v dlaních a práškem pak myš posypu. Jen co tu libou vůni kocour zavětří, rozšíří se mu oční panenky a napne snad všechny svaly ve svém čtyřkilovém těle.

V momentě, kdy hračku hodím na postel, skočí za ní (překážky nevnímaje) a začne se s ní válet a nestydatě čochnit. Otírá si ji o hlavu, zběsile oňufává myší hřbet a snaží se ten drahocenný prášek do posledního smítečka slízat. Prostě si užívá ryzí a nepředstíranou rozkoš.

Pokaždé pak, když se rozhodnu Jáchymovi dopřát špetku drogového opojení, ho vábím slovy: "Bobešku, bude ganja party!" A kdyby se to zvíře mohlo smát, jsem přesvědčená, že bude mít tlamu od ucha k uchu.