Bílej a Rom & Rom a bílej aneb Najdi sedm rozdílů

Předem říkám, že nejsem rasista. Nevadí mi černoši, Číňané ani Eskymáci. Naopak, lidé různých ras a kultur mě vždycky fascinovali svoji odlišností a originalitou. A totéž vlastně mohu říci i o Romech.

V jejich případě ale musím konstatovat, že se jedná o fascinaci poněkud jiného charakteru. Nebo ještě jinak: naprosto mě zaráží přístup většinové české společnosti k tomuto etniku. Nebudu klikatě chodit kolem, hezky rovnou k věci.

Je česká společnost rasistická? Je nesnášenlivá a xenofobní? Není, není a není. Jsem pevně přesvědčená o tom, že rasismus není to slovo, které vystihuje náladu většiny Čechů. Tak o co tady jde? Proč ta averze vůči romské populaci?

Protože stát, úřady a všechny orgány a instituce nehledí na všechny stejně. Ač mám já i pan Rom v občance, že jsme Češi, každý jsme Čech tak trochu jinak a pro každého platí jiná pravidla.

Parta bílejch vyholenců zmlátí romskýho kluka. Jdou k soudu a zpovídají se nejen z napadení, ale z napadení s rasovým podtextem, za což je větší sazba. Řvali na něj "cikáne, čmoude, černoto"? Pak je vše naprosto v pořádku.

Jenže když parta Romů napadne kluka bílýho a ztříská ho tak, že kluk sotva přežije, co nastane? Útočníci jdou před soud a mají takříkajíc na hrbu napadení nebo ublížení na zdraví. A že na mladíka křičeli "ty bílá svině", to se nepočítá. Jsou to přeci Romové a kolem nich se musí našlapovat jako kolem spícího nemluvněte, abychom nebyli obviněni z diskriminace a rasismu.

Včera jsem jela s přítelem navštívit rodiče. Na pražském Jiráskově náměstí u Tančícího domu k nám na světlech přiskočil Rom s houbou a stěrkou na okna. "Zamykám," říkám příteli a mačkám zámek dveří. Přítel však chtěl mladíka za jeho snahu odměnit. Přehrabal drobáky a vytáhl pětikačku. Stáhl okénko a romský chlapec suverénně pronesl: "Dáte mi třicet."

Oba jsme zůstali koukat jak blázni, nastěstí přítel se z úleku probral rychleji a odvětil: "To máte jako pevnou taxu nebo co? Dám maximálně dvacku." Rom vzal dvacku a s kyselým obličejem odpochodoval z křižovatky zpátky na náměstí. 

A já se ptám: Kde byli policisté? Kde byli chlupatí, flojdi, čerti a všichni ty uniformovaní pánové s brigadýrkami? Kde sakra byli?! Nejen že Romové neměli v té křižovatce vůbec co pohledávat, ale navíc obtěžovali řidiče a lámali z nich peníze. Když jsem se pak ptala přítele, proč tomu odrzlíkovi tu dvacku dal, odpověděl mi krátce, ale naprosto jasně: "A to jsem si od něj měl jako nechat prokopnout auto?"

A jsme u merita věci. My se jich jednoduše bojíme. Bojíme se cokoliv proti Romům říci. Jsou tu (rozuměj v České republice), nevím z jakého důvodu, hájeni, jakoby to snad ani nebyli lidé jako my, občané stejného státu. A každý, kdo se proti tomu ozve, je pro jistotu hned ocejchován jako rasista. Je to totiž jednodušší.

P.S.: Pro všechny, co mě obviní z rasismu: Chodím se pravidelně stravovat do čínské restaurce (s velice milou čínskou obsluhou), zeleninu a ovoce nakupuji u Vietnamců a když zbyde čas a peníze, ráda si zajdu i do restaurace japonské, kde vaří přímo Japonci.