Bez koho se Česko neobejde aneb Vakcína pro vyvolené

Hlavní hygienik Michael Vít se na podzim s trochou nadsázky dostane do pozice kata a spasitele zároveň. Ve svých rukou bude mít životy a zdraví všech "nepostradatelných". Rozhodne, kdo dostane pigáro proti prasečí chřipce a kdo utře nos.

Na jeho bedrech bude přerozdělení půl milionu dvojitých dávek jinak nedostupné vakcíny mezi osoby "důležité pro chod státu". Otázka je, kdo všechno mezi tyto osoby patří a kdo je důležitejší než důležitý. Pana Víta čeká velmi nevděčná role, tak trochu Sofiina volba.

Lékaři, hasiči, policisté, energetici, dopraváci, pekaři – nebo politici? Mezi posledními jmenovanými se rozhořel vášnivý "o vakcíny boj". Na vnitru a v hasičském záchranném sboru by prý chtěli zachránit všechny vrcholové politiky.

Smolíček pacholíček. Resort zdravotnictví totiž o něčem podobném neuvažuje. A taky proč by měl! K čemu bude české zemi, když v případě pandemie přežije parlament a celá vláda? A neměli by se politici zachovat jako čestní a uvědomělí lidé a drahocenné vakcíny (i když s neznámými vedlejšími účinky) přenechat těm opravdu důležitým a potřebným?

Co mě ale na celé věci nejvíc zaráží, to je fakt, že ze skupiny lidí, kterých by se očkování mělo týkat, vypadly děti a například těhotné ženy. Co je to za stát, který se nedokáže postarat o zdraví svých dětí! Epidemiologové o tom údajně nechtějí příliš mluvit (ani se nedivím), ale pro děti se počítá jen se státními zásobami léků Tamiflu a Relenza. 

Ostuda ostuďácká, hanba naší vládě a hanba všem, kdo se sobecky ve strachu o svůj živůtek postaví do fronty na svou dávku. Nemluvím o lékařích, hasičích a lidech skutečně důležitých, mluvím o politicích, kteří si pouze z titulu svého postavení nárokují větší šanci na zdraví.