Zkratky

Chtěla jsem si zkrátit cestu z domova do práce a zpět, našla jsem si tedy nové zaměstnání poblíž svého bydliště. Denně mám teď pro sebe 2 hodiny navíc, vstávám o půl hodiny později a nejen to ...

Dalším mým přáním bylo využívat své znalosti německého jazyka. I na to zaplať Bůh došlo, ovšem v takové srandovní podobě – učím se teď nový jazyk: Witrónštinu. Taky jste o ní nikdy neslyšeli? Výrobní závod, ve kterém se zaučuji, je řízen pomocí počítačového programu, který je nasycen mnoha zkratkami a pozoruhodnými kódy, které v sobě skrývají potřebné informace pro automatizaci řízení. Všechny údaje tam však ukládá ČLOVĚK a ten je jak známo velmi kreativní bytost.

Na počátku školení mi kolegyně předala seznam zkratek o velikosti strany A4, které je třeba se naučit, abychom si mezi sebou rozuměli. Vyptávala jsem se, z jakého německého slova zkratka vznikla a BINGO, našla jsem klíč, podle kterého se učím chápat jazyk mého nového chlebodárce.

Cukaly mi koutky úst smíchy, když jsem spatřila na pracovním listě zakázky napsaný pojem „8 nucnů“. „Der Nutzen“ znamená v překladu „užitek“ neboli počet stejných produktů vyřazených na 1 tiskovém archu. Další zkomolenina na sebe nenechala dlouho čekat: „12 rylů“. „Die Rille“ je výraz pro drážku, často nazývanou také pojmem „big“, která umožní snadněji potiskovaný materiál přehnout. Dalším kuriózním pojmem je „Klišé“ = tisková forma pro flexotisk. V němčině se toto slovo píše jako „Klischee“ a znamená kovový odlitek neboli štoček. „Klišé“, které se používá při tisku „u nás ve fabrice“ je ve skutečnosti velikánský kus tlusté plastové fólie o velikosti větší poloviny manželské postele… Tahle „plachta“ buď visí ve stojanu poblíž tiskového stroje nebo ve skladu na podestě umístěné v patře nad paletami se stohy vlnité lepenky. Když ji tiskař napne na válec dovnitř stroje, její reliéfní povrch smočí barva, která spočine na povrchu budoucí krabice…

Ano, chápete správně, pohybuji se nyní v oboru obalové techniky, německy v překladu tzv. „Verpackungstechnik“. Už na vysoké škole jsme tomuto oboru poněkud nevybíravě říkali „Verfackungstechnik“… Tehdy jsme se učili, že obal produktu má být především funkční. Bohužel dnes a denně svádím boj s tím, jak obal otevřít a nadávám u toho:

„Sakra, Verfackungstechnik.“

Těším se na den, až se pár chytrých hlav z obalového průmyslu zamyslí, spojí se s ostatními „obaláři“ světa a konečně zjednoduší otevírání obalů všeho druhu… Do té doby mě však čeká neustálé hledání konce plastového pásku, kterým si otevřu třeba krabičku čaje nebo bonboniéru.

Nyní se v rámci školení pídím po překladech zkratek jako MaFO (MaschinenFormat), PlaFo (PlanFormat), DiKo (DirektKosten) a učím se významy zase v němčině, abych to chápala „česky“.

Jsem členem klanu „zkratkařů“, kteří spoluvytvářejí své vlastní názvosloví. V kanceláři se mnou sdílí místo kolegové s funkcí PLS (péelesáci), AI (áíčka), vývojáři a také „Fremdaři“. Obchody mají na starosti AD (ádéčka), kteří jsou na cestách. Kanclem zní dotazy typu:

„Jaký to má SSP nebo mi dej VP.“

„Mám akorát QUOčko.“

Mamma mia, Quo Vadis? No kráčím každý den dál a dál na své zaškolovací dráze a šprtám nová a nová slovíčka jazyka witrónština, který představuje směsici němčiny s angličtinou, občas říznutou češtinou…

A když jdu do výroby, musím se odstrojit – sundám si náušnice, náhrdelník, přezuji se do pracovní obuvi a obléknu si reflexní vestu. Při procházce výrobní halou chodím zásadně po zelené ploše pro chodce a než překročím koleje, rozhlédnu se, aby mě nezajela „Minda“ = tramvaj = automaticky řízený nakladač, který je součástí dopravníkového systému s označením Minda.

Občas si připadám jako v hale výrobního závodu z filmu Marečku podejte mi pero. Akorát jízdní kolo se 4 pasažéry jsem tu ještě nepotakala. Zato tady s údivem sleduji „ještěrčí balet“, když čekám, až dokončí nakládku palet, která se odehrává v prostoru pro chodce. Dávám si pozor, protože teď už vím, že ještěrka má před chodci přednost… Navazuji tedy oční kontakt s „ještěrkářem“, abychom se „dohodli“, zda mě pustí projít dříve, než přemístí zboží z dopravníkového pásu do skladu.

Studium jazyka „witrónština“ mi velmi připomíná má studentská léta na vysoké škole v Lipsku. Bylo nás tehdy asi 11 Čechů a Slováků pohromadě a na „Fete“ (mejdan) jsme často pro zábavu vytvářeli nejrůznější zkomoleniny slov. Spojovali jsme výrazy z češtiny, slovenštiny, němčiny a angličtiny. V podstatě jsme si vytvořili vlastní dorozumívací jazyk, který jsme nazvali „Avropština“. Náš klan Avropanů vymyslel opravdu nejrůznější slovní kuriozity jako třeba:

„Trjépy“ = schody

„Zafakovaný ampjol“ = zatracený semafor = svítila červená

„Jedu bánem do buchny.“ = Jedu tramvají do knihovny.

„Máš klíč od vašraumu?“ = Máš klíč od prádelny?

„Šafnul jsi tu zkoušku? = Udělal jsi tu zkoušku?

Zkomoleniny vulgarizmů raději nezveřejňuji… Asi nejhorší oslovení spolužáka mužského pohlaví bylo: „Árší“…

Problém nastal, když jsem na víkend navštívila rodinu v Praze. Nedokázala jsem mluvit pořádně česky, neustále jsem se zadrhávala a hledala ty správné české ekvivalenty. Tento stav trval obvykle půl dne, po „Fete“ i déle… Dodnes mluvím více německy než česky, pokud hladina alkoholu v mé krvi stoupne na vyšší hodnotu.

Po návratu z Lipska jsem se musela postupně doučit české výrazy pro německé pojmy v polygrafii. Ostatně občas s tím mám potíže i dnes, nejprve mě napadne německý terminus technikus a pak hledám ten český význam… Asi mě to bude provázet už po zbytek života… A dobře mi tak…