Už v tom zase lítám!

V čem? No v letadle přece! Konečně dovolená a zase to Řecko, to je moje „fšecko“! Tentokrát nás čeká Kréta. Těšíme se hlavně na průchod soutěskou Samárie.

Píšu v letadle, nemohu totiž spát, jak se těším na moře. A pozor! Pro paní přede mnou je mé „psaní nepříjemný“ – cituji. Ok, sklopila jsem stoleček do horizontální polohy a dala si notebook na klín. Po pár řádcích už tu evokuji emoce… oh jé…

Co tomu všemu předcházelo? Výlet do Plzně. Navštívili jsme s naší sauna partou Plzeňský pivovar. Nejlepší pivo měli dole ve sklepě. Jenže já nejsem moc pivař, tak to tak neposoudím…

Před odjezdem z chalupy v Klabavě jsem zjistila, že se můj telefon nedobil, jelikož zásuvka v pokoji nefunguje. Narychlo jsem ho tedy dobila alespoň na 15 % a v autě jsem pak s dobíjením pokračovala, abychom se s pomocí navigace vydali napříč republikou až do Brna. Vzali jsme to spodem přes Tábor. Byla to pro mě taková zkouška emocí. Před více jak 35 lety jsem sem jezdila za svým prvním milým, který tu sloužil na vojně. Poznávala jsem akorát náměstí a hotel Palcát, jinak nic. Již žádné nostalgické emoce. Jupí! Konečně to všechno mám za sebou! Už žádné splíny nad přetrženou láskou. Naopak jsem si užívala pohledy na překrásně opravené fasády historického centra a taky jsme si dali v Besedě vynikající oběd.

Poté jsme se přesunuli přes Pelhřimov do Humpolce a „šupky hupky“ do Brna. Tedy vlastně do Veverské Bítýšky, kde jsme našli kemp. Ubytovali jsme dodávku pod stromy a šli kilometr podél Svratky do města na večeři. Snažila jsem se dobít telefon, ale nějak se to nedařilo. Nakonec jsem zjistila, že moje nabíječka dobíjí – halelujá. Přítel se mi smál, proč mě trápí vybitý telefon, ale v kempu nebyla jediná zásuvka volná a ráno jsem potřebovala najít trasu do wellness centra. V dodávce žádný tradiční autoatlas v knižní podobě nemáme… takže musíme mít internet, a hlavně nabitý telefon.

Byl příjemný vlahý večer. Ve sprše jsme použili žeton a užívali si teploučké vody. Převlékli jsme se do pyžamek a ulehli do peřinek. Já si na sebe dala pro jistotu ještě deku. Po necelé hodině jsem zjistila, že je mi zima. Přišla na řadu akce obléct si mikinu. Přítel trpěl víceméně se mnou, ale jemu bylo teplo. Bohužel ani mikina mi moc nepomohla. Nemohla jsem vůbec usnout. Přemlouvala jsem sama sebe, že usnu, ale marně. Chodila jsem se ohřívat na záchod, kde bylo v budově teplo. Ve 4 ráno mě napadlo, že máme v dodávce asi i spacák. Vzbudila jsem svého chlapa a ten hned věděl, kde ten spacák je. Přikryl mne a ještě přese mne dal svoji deku. Věděl, že mi není dobře, vysílením jsem plakala a hlasitě vzlykala. Po čase jsem se uklidnila, zahřála a nakonec asi 2 hodiny spala. V noci bylo 6° C!!! Mýho mužskýho zřejmě hřeje mládí i když je mu něco přes 60 let ... Jemu rozhodně zima nebyla.

Problémy s nabíjením telefonu trvaly. Ráno jsem zjistila, že mám z 50% jen 3%. Ta blbá zima mi sežrala i energii v mobilu…

Dobíjení v autě je sice pomalé, ale alespoň udrželo mobil na živu během navigace do wellnes centra Infinit Maximus.

Jakmile jsme vstoupili do oázy klidu a očisty na potřeby mobilu jsem rázem zapomněla. Užívali jsme si sluníčka a postupně navštěvovali nejrůznější sauny. Největší dojem na nás udělala tzv. Jeskynní svatyně, jejíž součástí je umělá skála. Seděli jsme na lavici a přes obrovské okno jsme se kochali pohledem na koupací ochlazovací jezírko a na vzrostlou zeleň. Všechny záhony v areálu byly pečlivě udržované, stejně jako trávníky a cestičky. Na mnoha místech člověk najde skutečně soukromí. Musím říci, že zatím je to nejhezčí saunový svět, který jsme navštívili.

Na recepci jsem se ptala, zda si mohu dobít telefon v zásuvce v chodbě. Slečna mi poradila, ať si dobiju telefon v trezoru, ve kterém jsou nejrůznější kabely pro tyto účely. WAU, tak to mě nenapadlo, že má trezor ještě druhotnou funkci jako dobíjecí stanice.

Měla bych si pořídit powerbanku a nespoléhat se na zdroje z obyčejné zásuvky nebo trezoru.

Dobila jsem se na 32% - no nic moc, ale dobrý.

Obědvali jsme u Brněnské přehrady v restauraci pro stovky lidí. Pozorovala jsem s úctou cvrkot. Obsluha byla skvělá, jídlo jsme měli do 20 min na stole, a ještě ke všemu bylo moc dobré.

U stolu nám paní Brňačka ochotně poradila, kde najdeme směnárnu. Vydali jsme se tedy podle navigace na Královo pole a uspěli. Dokonce jsme sehnali i dekompresní podkolenky pro Láďovo nožky.

Na parkovišti jsme si přeuspořádali věci v kufrech a vyjeli opět podle „paní mapové“ směr letiště. 30% nabití mého mobilu postačilo na dosažení cíle. Telefon jsme si dobila na letišti v zásuvce místního bistra, když jsme si dávali večeři.

Už klesáme na Řecko. Během 20 minut přistaneme v Heraklionu a opět ucítíme vzduch s příměsí mořské vody. Jak já se těším … Letos musím opět opakovaně k moři.

Je třeba dohnat, co jsem 18 let zanedbávala…

Doufám, že se v Řecku konečně ohřeji a nebude se mi po nocích vybíjet zimou telefon.