Povídky z krabičky – O Happy Day

Některé reklamy jsou vcelku inspirující. Když člověk opravdu vnímá tady a teď, tak slyší i to, co většina lidí vlastně přeslechne v tom hluku milionu svých myšlenek.

O Happy Day,

Měj šťastný den,

Žij svůj sen!

Já svůj sen žila 11 let ve starém statku s geniem loci v krajině nádherných hlubokých lesů, kde voní borovice a podél cest kvetou vřesy. Kdysi jsme zde začali budovat restauraci s cukrárnou. Když se náš konkurent zeptal: „A co budete vyrábět?“

Zasněně jsem odpověděla: „ATMOSFÉRU.“

Nakonec jsem vytvářela nejrůznější dorty dle vlastních receptur a z mého tehdejšího manžela se stal kuchař. To byla ta naše hlavní „povolání“, ale jinak jsme zastávali celou řadu pestrobarevných činností jako třeba: číšnice, náborářka personálu, permanentní uklízečka, fundraiser, školitelka obsluhy, ochutnávačka, zahradnice, marketér, webdesigner, fotografka, truhlář, natěrač, opravář, účetní, instalatér, řidič, nákupčí, topič … V rodinném podniku prostě každý dělá to, co je momentálně potřeba. A taky jsme fungovali jako máma a táta.

Nakonec nás ta „atmosféra“ doběhla, tolik jsem jí rozdávala, až na mě nezbylo.

Dnes prožívám úplně jiné Happy Days. Konečně jsem sama v sobě ukotvená. Dala jsem s bohem všemu tomu vyhovování všem ostatním, jen abychom byli šťastní všichni… Opravdu všichni? Hlavně musí být spokojený člověk sám se sebou a nic si nenalhávat…

Náhoda je boží způsob, jak zasahovat…

Když jsem došla na vrchol hory jménem Sen, zjistila jsem, že mě obklopuje prázdnota. Bylo to velké zklamání. Nakonec jsem slezla z hory dolů na cestu k sobě, po které kráčím do dnes, a řeknu vám, je to moc příjemné.

Potkala mě paní Láska a ta mi pomáhá držet hlavu nad vodou, hezky dýchat a splývat při té plavbě životem…

V životě jsem zažila mnoho nenáhodných náhod a taky opravdu hodně zázraků. Jsem vděčný poutník životem.

Když je muž pánem v domě, tak ať si ho uklízí… Erma Bombeck Rodina: sladká pouta, která škrtí

Zastavila jsem se a vytáhla z knihovny odrbanou publikaci s naprosto demode obálkou. Chudák Erma, ta by se asi podivila, co v „devadesátkách“ frčelo na knižním trhu v Čechách. Začetla jsem se do příběhů v její knize a po chvíli jsem se rozesmála nad humorným popisem desatera o vedení domácnosti.

„Cti termostat, otce svého i matky své a nechávej ho nastavený na normál.“

Zhruba před měsícem jsem se stala iniciátorem nastavení našeho domácího termostatu na „normál“. V bytě totiž převládaly letní teploty, díky čemuž jsme se v noci budili celí zpocení. Termostat jsem vyfotila s pomocí google lens a předala starosti s vyhledáváním návodu na obsluhu robotům na internetu. Můj přítel se postavil k té malé plastové krabičce čelem a počal konat, co jsem mu předčítala z počítače. Teplotu jsme ustálili na 21°C … Přítel se musel smířit s tím, že se doma nebude chovat jako na pláži a oblékl si mikinu a kraťasy doplnil tlustými ponožkami.

Ctíme totiž další pravidlo domácnosti:

„Pomni účtu za elektřinu za poslední měsíc a raduj se z temnoty.“

Ještě štěstí, že už je Advent. Domácnost jsme vybavili velkým počtem krásných svíček. Když jich v obýváku rozžehneme třeba pět, prostor se příjemně prozáří a po čase i ohřeje. V ložnici pak svíčky navodí skvělou romantickou atmosféru… a pod dekou je nám tak jako tak teplo.

„Nevybryndáš rodině všechnu horkou vodu z bojleru.“

A proto se oddávám koupeli ve vaně v úterý, když si můj partner užívá pravidelně teplo v sauně. Večer už nemá potřebu horké vody ve sprše.

Konečně jsem došla ke kapitole, jejíž název jsem si poznamenala na papír v krabičce. Bohužel jsem tam vlastně nenašla nic o tom, že by muž jako pán domu měl příbytek uklízet. Faktem je, že jsem si to vroucně přála, protože naše tehdejší domácnost se hemžila mnoha odloženými věcmi v nejrůznějších částech domu. Tyto odloženiny jsem v zoufalství sbírala do prádelního koše, který jsem pak nechala v pokoji některých Z dcer nebo u nás v ložnici. Následně jsem byla svědky radostných zvolání:

„Jé mami, kde jsi to našla, já ten sešit tak dlouho hledala!“

„Zlato, paráda, konečně je ten klíč od stodoly na světě.“

„Mami, proč je můj deník v prádelním koši?“

Jsem ráda, že nyní žiji v domácnosti, kde se nic moc nikde nepovaluje a když, pak jen chvíli. Můj partner je pořádkumilovný pán domu a s úklidem mi pomáhá. Halelujá!

Již více jak 14 dnů hledám svoji ručně psanou starou kuchařku. Dnes jsem ji objevila v horní polici kuchyňské linky, kam nedosáhnu. Můj přítel ji za mě uklidil a zapomněl mi říct, kam… Naštěstí si tak často na schovávanou nehrajeme…

O Happy Day

Žiji svůj sen!

Erma Bombeck je svým stylem psaní mým dávným vzorem. Je třeba se inspirovat, jak se píše bestseller. Těchto jejích 288 stran humorného popisu nehumorných situací vydrželo 6 měsíců na žebříčku New York Times bestsellerů.