Podmíněný odpočinek

Myslíte si, že volně prodejný lék je skutečně volně prodejný? Někde ano a někde rozhodně ne, když si to paní „lékárníková“ usmyslí. Jaká práva nám vlastně zbývají?

Od počátku letošního března jsem v práci přebírala čím dál více odpovědnosti v rámci mé úlohy produkční. Na konci mé zkušební doby jsem se ocitla v situaci, kdy jsem týden zastupovala svého šéfa vedoucího výroby, který absolvoval po půl roce zaslouženou dovolenou. Ve výrobě bylo několik rozpracovaných složitých zakázek, které bylo třeba „ohlídat“. Zvládla jsem to… Celý týden a následující dva další jsem pracovala v módu: „Trubte poplach!“, abych o pár hodin později zvolala“ „Zrušte poplach!“. Učila jsem se těmito „zvraty“ žít… Nakonec jsem to prostě přijala a počala to brát s vědomím, že mnohdy problém není problémem, jelikož „Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko!“ ...

Moc jsem se těšila na Velikonoce, že si odpočinu. Přesně v momentě, kdy se situace ve výrobě uklidnila, jsem se den před Velkým pátkem probudila s bolestí v krku. Byla jsem naštvaná, chtěla jsem si Velikonoce užít naplno někde venku na výletě. Místo toho jsem vyrazila odpoledne do lékárny, abych si zakoupila kapky do nosu a můj oblíbený preparát pro úlevu při chřipce: NUROFEN STOPGRIP. V první lékárně ho neměli, tak mě odkázali na další pobočku, kde měl být k dispozici. V této lékárně stála dlouhá fronta u okénka pro výdej na recept. Vznesla jsme dotaz: „Čekáte někdo na volný prodej?“ Nikdo se neozval, popošla jsem tedy k volnému okénku a vznesla jsem požadavek:

„Dobrý den, prosím chtěla bych si koupit NUROFEN STOPGRIP.“

„A jaké máte obtíže?“

„Bolí mě v krku a také celé tělo.“

„Dobrá, podívám se, zda ho máme.“

„To nemusíte, poslali mě z jiné pobočky, kde vyhledali, že ho máte.“

„Ano, máte pravdu, máme ho. Bohužel ho musíte koupit u vedlejšího okénka, nemám tady přístup, abych mohla registrovat váš občanský průkaz.“

Unaveně jsem postávala vedle počátku fronty, po chvíli se z davu ozvalo:

„Paní, fronta končí až za vstupními dveřmi, tak se zařaďte!“

Nechtěla jsem se s nikým dohadovat, měla jsem dost času, užívala jsem si ho tedy postáváním ve frontě. Přede mnou stálo 5 zákazníků s recepty. Pozorovala jsem „dění“ okolo. Mladá paní lékárnice každého klienta doslova zpovídala, zda vědí, na co mají léky užívat a jak je mají užívat. Dost mě udivovaly její otázky směřující ke klientům, když si chtěli zakoupit i jiné volně prodejné preparáty:

„A na co ten brufen chcete užívat?“

Překvapená paní odpověděla: „Na bolesti hlavy.“

Mladá zastupitelka prodeje produktů farmaceutického průmyslu se jala paní poučovat:

„No, když to budete brát 1 – 2x do měsíce, tak je to v pořádku, ale při častějších nebo delší bolestech je třeba zajít k lékaři.“

„Ano, to je mi jasné.“ Odpověděla paní klientka, která už byla nervózní, že za ní stojí čím dál delší fronta lidí.

Po čase mi bylo jasné, proč se na této pobočce tvoří taková fronta u výdeje léků na recept…

Přišla řada na mě. Mladá ambiciózní lékárnice se mě optala, jaké mám symptomy, které by ospravedlňovaly můj požadavek na zakoupení volně prodejného léku NUROFEN STOPGRIP. Zopakovala jsem jí tedy to, co jsem říkala již před 20 minutami u vedlejšího okénka:

„Bolí mě v krku a také celé tělo.“

„Takové symptomy však NUROFEN STOPGRIP neléčí.“ Odpověděla rozhodně.

„Prosím vás, kupuji si tento preparát již několik let a funguje mi ze všech nejlépe. Přestane mě bolet v krku a také ustoupí bolest svalů a kloubů.“

„Tento preparát pro vás není vhodný!“

„Prosím? Mám teplotu a tento preparát mi na všechny mé chřipkové příznaky opravdu pomáhá. Je to volně prodejný lék. Můžete mi ho tedy prosím prodat?“

„To nemohu, protože by to uškodilo vašemu zdraví!“

„Vy mi nemůžete prodat volně prodejný lék?“

„Ne, mám právo odmítnout vám ho prodat.“

„Prosím??? A proč?“

„Protože by Vám to mohlo ublížit.“

Od vedlejšího okénka se ozvala druhá lékárnice s konejšivým zvoláním: „Péťo!???“

Ztratila jsem trpělivost a vzteky jsem dírou v okénku hodila paní ochránkyni mého zdraví věrnostní kartičku Dr. MAX na pultík a v tichosti jsem dodala:

„Víte co, tuhle kartu si nechte, právě jste přišla o zákazníka!“

Uklidila jsem si občanský průkaz do pouzdra na doklady a rázným krokem jsem opustila frontu, která se táhla až ven za vstupní dveře.

Měla jsem obrovský vztek. Občas přestávám chápat, v jakém světě to žijeme! Nechápu, jakým právem mě lékárnice před frontou lidí takto zpovídá. I u zpovědi má člověk více soukromí… Nějaká diskrétní zóna je stejně krátká na to, abych měla chuť se před všemi zpovídat z toho, co mě trápí. Za tímto účelem člověk navštěvuje lékaře. Mám však pouhé nachlazení nebo nějaký druh chřipky, nic závažného. A už vůbec mi není jasný institut volně prodejných léků. Takže volně k prodeji jsou pouze tehdy, když si to lékárnice usmyslí?

Zřejmě jsem vypadala jako utajený „feťák“, kterému není radno krabičku s 24 tabletkami prodat. Jela jsem domů a vyštrachala ve skříňce s léky poslední tabletku NUROFEN STOP GRIP, který jsem si zakoupila zhruba před třičtvrtě rokem. Když jsem se podívala na obal tohoto přípravku, nestíhala jsem se divit, stojí tam vlevo nahoře napsáno:

Úleva při chřipce a nachlazení

Vpravo dole text pokračuje:

HOREČKA

RÝMA

UCPANÝ NOS A DUTINY

BOLEST HLAVY A V KRKU

BOLEST SVALŮ A KLOUBŮ

Ostatně už sám název NUROFEN STOPGRIP napovídá, že se jedná o přípravek, který má chřipku „stopnout“. Chápu, že se prodává při prokázání se OP, jelikož obsahuje pseudoephedrin.

Odpoledne jsme si telefonovali s přítelem ohledně seznamu nákupu na víkend. Vyprávěla jsem mu o mém Dr. MAXimálním zážitku. Přítel to vzal „zkratkou“:

„No to se divím, vždyť je to už v tom názvu, na co to je. Nevěš hlavu, stavím se v Neratovicích v lékárně a koupím ho.“

Jak řekl, tak udělal. Vrátil se domů nejen s nákupem, ale i s mým oblíbeným preparátem, který mu byl bez řečí prodán v jiné lokalitě po předložení OP. Přítel nebyl konfrontován žádnými dotazy a lékárna měla o 289,80 kč ten den vyšší tržbu…

Blbý je, že jsem z toho všeho emočního vypětí zapomněla na zakoupení kapek do nosu… dnes už se mi spustila rýma… Takže pošlu opět posla do lékárny, abych mohla zvládat nepříjemnosti nachlazení lépe. Tak jako tak jsem v posteli, hodně spím a konečně mám čas a chuť na psaní.

Zajímavé je to, že se opět potvrdila má životní zkušenost: Když je člověk ve stresu, tělo maká, aby stresovou situaci zvládalo. Jakmile se situace uklidní, tělo se ozve a vyžaduje formou určité „nemoci“ svou dávku odpočinku.