Plesáš, plesám, plesáme

Plesová sezóna – tak se jmenuje naše Whatsapp skupina sdružující kamarády, kteří pravidelně navštěvují saunu v Obříství a rádi tančí.

Všechno to začalo na počátku roku 2022, kdy mě Andrejka zvesela položila otázku:

„Tak co, Pájo, jdeš s náma na ples?“

„Já bych šla, ale nemám tanečníka.“

„Toho ti zajistíme, neboj.“

„Tak jo, jdu.“

Po 18 letech ukončeného manželství jsem konečně vystrčila nohy z baráku a šla shánět plesové šaty. Bylo třeba doplnit nejen šatník, ale také botník a kabelčičku. Jsem ten typ ženy, která přijde do obchodu, řekne prodavačce, co si přeje koupit a ona jí najde to, co potřebuje. Nakupování a přehrabování v oblečení mně moc nebere. Když už vlezu někam do obchodu, tak něco prostě potřebuji. Rozhodně nepatřím ke skupině žen, které nakupování milují a mnohdy jim stačí se jen dívat a zkoušet a holt občas něco uloví. Já mám prostě jasný záměr a jsem moc spokojená, když z prvního obchodu odejdu s tím správným úlovkem. K mému úžasu takový obchod existuje i na Mělníku. Postupně jsem si tam koupila už troje šaty… Horší to bylo s botami a psaníčkem. Vydržela jsem bloumat po obchodním centru v Letňanech asi 2 hodiny, avšak s pozitivním výsledkem.

Nadešel den D, dostavila jsem se do tanečního sálu v tmavě modrých dlouhých plesových šatech s krajkovými rukávy. Na nohou se mi blýskaly zlaté lodičky na poměrně vysokém podpatku a v ruce jsem svírala zlatavé psaníčko. Přitočil se ke mně kamarád ze sauny a pravil:

„Tak Pavli, tady máš tanečníka, jmenuje se Zdeněk.“

„Ok, díky, těší mě. Hlavně mě prosím při tanci pořádně drž, protože jak jsem zjistila, ty zlatavé střevíce strašlivě kloužou.“

„Neboj, já si tě budu držet.“

A jak slíbil, tak se stalo. Celý večer jsem měla fajn společnost a rozhodně jsem se necítila sama. Byl to nádherný pocit, mít kolem sebe kamarády.

O rok později v roce 2023 jsem ten samý ples absolvovala s novým přítelem, se kterým jsem se seznámila jak jinak než v sauně. Oba nás překvapilo, jak dobře se nám spolu tančí. A nejen to, naše taneční saunařská parta se rozrostla na úctyhodný počet 13 osob. Blbli jsme na parketu až do ranních hodin. My dámy jsme usrkávaly prosecco a vodu. Pánové si ke svému pivu dopřávali na baru nebezpečný doplněk stravy: panáky. Pro muže by bylo společensky neúnosné, aby panáky neotočili … a podle toho to vypadalo. Muži byli ve svých tanečních kreacích stále odvážnější a my ženy s nimi drželi krok. Výborně jsme se bavili.

Bylo nám spolu tak moc dobře, že jsme se rozhodli, že o měsíc později navštívíme diskotéku, kde se hrála hudba 80. a 90. let. Bylo nás tehdy tuším 8 osob a všichni jsme trsali na parketu jako za mlada. Musím uznat, že mladí se mnohdy podivovali, jak to my postarší „dáváme“. Užili jsme si to naplno. Ráno nás dost bolely nohy…

V roce 2024 nás na tradiční májový ples do Obříství šlo už 14 osob. Sestava se malinko proměnila, ale srandy byl opět kopec. Akorát to někteří chlapi trochu přehnali s kombinací P + P = pivo + panák. Na baru bylo rušněji než kdy jindy… Každopádně jsme tančili opět do pozdních ranních hodin. A já pak sháněla taxíka, protože můj partner se na baru poněkud odepsal. Ráno se divil, co všechno se stalo, tak jsem mu postupně oživovala paměť. To bylo omluv…

Nicméně tanec se stal naší oblibou, a proto jsme se neváhali zúčastnit letní Benátské noci uprostřed léta. Základním předpokladem účasti byl repelent… Naštěstí ho někdo zrovna měl u sebe, jinak bychom byli celí ohlodaní. Zábava se totiž konala na fotbalovém hřišti nedaleko Labe… Přijeli jsme v dodávce, ve které jsme se rozhodli i nocovat. Zaparkovali jsme ji uprostřed návsi, což jak jsme později zjistili, nebylo nejideálnější místo pro nocování. Na návsi byl sice klid, tedy až po 3. hodině ranní, ale bylo tu příliš málo zákoutí, kam si člověk mohl v noci odskočit „na malou stranu“. Probudilo nás vedro kolem poledne. Vstali jsme a šli si koupit snídani do místního obchodu. Uvařili jsme si na campingovém vařiči kávu a konzumovali rohlíky se salámem a sýrem. Nakonec jsme se dorazili koblihou. To všechno jsme prováděli uprostřed návsi naproti domu, ve kterém je naše oblíbená sauna – středobod setkávání se s našimi kamarády…

Na podzim 2024 nás kamarád pozval na oslavu 60. narozenin, které pořádal kde jinde než v hospodě vedle sauny… Přidělil nám stůl blízko tanečního parketu kousek od pultu DJ, kterým nebyl nikdo jiný než manžel barmanky Andrejky ze sauny. Tančili jsme v podstatě nepřetržitě celých 6 hodin. Já do toho dávala všechno, protože jsem věděla, že za pár dnů absolvuji operaci pupeční kýly. Utrpěly nejen moje nohy, ale také hlasivky. Z nějakého důvodu jsme při tanci vyřvávali třeba:

„Nonstop, já chci žít nonstop!“

DJ Lůďa hrál fakt samé dobré „pecky“ v tomto duchu… Ty 60. narozeniny jsme fakt pořádně oslavili a zůstali tam jako poslední hosté, což se očekávalo.

Letos se nás na plese sešlo již 16 osob. Zabrali jsme celý dlouhatánský stůl a jisto jistě jsme byli nejhlučnější parta májového plesu v Obříství.

O některých událostech jsem se dozvěděla až zpětně, když jsme se po plese sešli zase všichni v sauně.

„Irčo, pro Boha, od čeho máš tu modřinu na boku?“

„Manžel mě mlátí!“

Manžel stál vedle ní a pravil: „No, ty naděláš, vždyť jsem tě jen tak trochu plesknul.“

„Kdybys nekecal, nedržel jsi mě a já zakopla o svou vlastní vlečku.“

„Já tě varoval, že je moc dlouhá a že se ti bude plést pod nohy.“

„Irčo, vlečka nevlečka, ty šaty ti moc slušely. A jelito se ti zahojí…“ Povzbudila jsem kamarádku.

Na to kamarád Ota dodal: „No holky, musím říct, že vám to v těch šatech náramně slušelo. Představte si, že jak jsem vás pozoroval, jak vám to sekne, tak se ozvala nějaká dáma vedle od stolu a řekla: Vy po těch ženskej ňák koukáte! A já řekl: Aby ne, vždyť já je znám jenom nahý!“

Tak to zas koukala ta dáma… Je fakt, že my se známe opravdu hlavně v rouše Evině a Adamově… a když se potkáme někde oblečení, tak se poznáváme třeba podle hlasu…

Letos chodili pánové na bar tzv. telefonovat. Ota vyprávěl, jak barmana přiváděl k šílenství, když objednával panáky slovy:

„Prosím jeden mezistátní hovor. Spojte mě s Tennessee číslo 6.“ To mělo znamenat 6x Jack Daniel´s Tennessee Whiskey.

„Prosím jedno meziměsto k tomu: Božkov.“

A barman prý alespoň na chvíli přistoupil na Otovu hru: „Co to bude za ulici? Rumová, Zelená nebo Republiková?“

Zatímco u baru se vedly mezinárodní hovory, my dámy u stolu si povídaly o těch životně důležitých věcech jako: děti, jejich puberta, vztahy dětí s partnery, školy, zahrada, kam na dovolenou a tak dále… Prostě klasika …

Povětšinou jsme však všichni tančili na parketu společně. Nejkrásnější moment večera pro mě byla interpretace písně Když se načančám. Všichni jsme v tu chvíli vytvořili kruh a pánové popostrčili vždy jednu z dam doprostřed kruhu a my dámy měly předvádět, jak to vypadá „když se načančám“. Byla to neuvěřitelná legrace, kterou někteří muži povýšili v humornou scénku, jelikož předváděli čančání uprostřed kruhu velmi kreativním způsobem. V tu chvíli jsem byla opravdu moc šťastná, že se všichni dokážeme takhle krásně odvázat a bavit. Jsem hluboce vděčná, že jsem členem „saunaklanu“ s taneční specializací. A hřeje mě u srdce, že náš počet členů mírně roste.

Těším se na další ples, tentokrát to bude „hasičák“ a koná se již tento pátek. Na konci března máme ještě v plánu obecní ples a tím uzavřeme letošní plesovou sezónu 2025.