Od mozzarelly k Body Countu

Ráno mozzarella, v poledne moře a vedro, v podvečer schody, večer víno a lekce moderního slangu. Italský den může začít úplně nevinně. A skončit u Body Countu.

5:00

Otevřu oči a co nevidím: nádherný východ slunce. Spím totiž přímo naproti velkým proskleným dveřím, skrze které vidím Vesuv a moře. Chvíli se kochám a pak, aniž bych vylezla z postele, pokračuji ve spaní.

7:15 Vstávám, větrám, píšu deník na balkoně, čekám, až se Míša vzbudí.

8:00 Jdeme nakoupit. Sestupujeme z naší usedlosti v kopci dolů, fotíme, je nádherné ráno. V obchodě kupujeme pořádnou porci čerstvé místní mozzarelly, rajčata, olivový olej, čerstvou bazalku, chleba, kávové kapsle, jogurty, olivy, sušenky, balzamikový ocet, mléko a taky balenou vodu. Já mám plný batoh a Míša plné ruce balených vod. Stoupáme pomalu do kopce a já si připadám jako vysokohorský šerpa. Potím se o sto šest. Venku už je přes 30 °C a k tomu ta 65% vlhkost.

Před schodama odpočívám, jsem šíleně zadýchaná, svěřuji batoh Míše. Pak se mi šlo mnohem lépe, ale přesto to byla fuška. Mám trochu obavy, jak tyhle výstupy budu zvládat i další dny. Netuším, co mě ten den ještě čeká…

8:45 Snažíme se vyřešit dilema: čím nakrájíme chleba? V kuchyni chybí jakýkoli běžný ostrý nůž. Nakonec Míša krájí chleba jídelním nožem. Bohatě snídáme na balkoně.

12:00 Odchod na pláž. Pravé poledne není nejpříhodnější čas pro pohyb na přímém slunci ve vedru, ale nějak se k tomu moři dostat musíme. Trvá nám to skoro hodinu! Z posledních sil klopýtám mezi polehávajícími lidmi na pláži, která je plná do posledního kousku. Jdeme až dozadu, kde jsou už jen obrovské balvany a na nich odložíme své batohy. Dál už je jen moře.

Poněkud navztekaně šplhám po kamenech dolů k moři, uklouzne mi noha a válím se v mořské louži na obrovském placáku. Z dálky na mě domorodci volají: „Attenzione!“ No TVL to už vím taky, že po těch kamenech nemám chodit, protože jsou strašlivě kluzký, pozdě bycha honit. Rozbrečím se. Nakonec se vzchopím a vylezu zpět nahoru na balvanovou základnu. Po chvíli pozorování zjistím, jak mezi kameny bezpečně slézt do moře na opačné straně. Míša se ke mně přidává. Konečně se máčíme v té modré slané směsi zvané moře… Nad námi se vzpínají útesy do výše zhruba 50 metrů a opodál je krásná poloprázdná písčitá pláž přístupná od nás jen z vody.

Plavu, plavu, plavu, plavu, plavu a už jsem na té pláži. Paráda, tady je klid, prostor, pohodička a taky restaurace. Přemýšlím, jak sem dopravují potraviny. Musí tu být někde výtah.

Nakonec se vrátím na náš balvan, lehnu si břichem do mělké prohlubně a opaluji se. Chodíme se máčet do moře, voda je hodně teplá, spíše se jen tak necháme pohupovat. Postupně jsem se uklidnila a začala jsem si pobyt na balvanu užívat.

15:30 Balíme a jdeme se naobědvat do nějaké místní restaurace, bohužel mají většinou zavřeno až do večera. Ale nakonec najdeme jedno místo, kde nám připraví výborné sendviče. Dali jsme si i dezert – tiramisu. Bylo skvělé.

Zjišťujeme, že na pláž jezdí autobus. Hurá, zpátky pojedeme nahoru autobusem!

17:00 Vracíme se na „balvan“. Ještě tu zbylo místo, jupí.

18:50 Míša mi oznamuje, že musíme na autobus jinam, ten, který jsme viděli u restaurace, už nejezdí. Vede nás podle google maps úzkou uličkou mezi nějakými zahradami, cesta zvolna stoupá a pak se objeví schody. V tu chvíli mi dojde, že silnice je nahoře nad námi a bude třeba se vyšplhat do těch schodů. Navíc nemáme moc času, abychom stihli autobus. Vztekle dusám do schodů, sotva popadám dech, tečou ze mě čůrky potu. Míša mě uklidňuje, že už je to jen kousek, schody se milosrdně stáčejí bokem, aby nám ukázaly svou poslední fázi: prudké stoupání. Jsem vzteky bez sebe.

Nakonec dosupím nahoru. Schody na Krétě, to byl slabý odvárek, stejně jako šplhání po trailové cestě přes hory na Korfu.

Dcera mi chladnokrevně sděluje: „Mami, vždyť jsme věděli, že budeme bydlet na kopci.“

To fakt člověka uklidní…

„Jo, věděli, ALE netušila jsem, že budeme k moři chodit až takhle daleko. Není mi už dvacet, nevím, jak mám tohle fyzicky zvládat a mít radost z dovolené.“

Nakonec nacházíme autobusovou zastávku, letní linka 009 přijíždí včas.

19:30 V obchodě si spravuji náladu a kupuji láhev bílého vína (se šroubovacím uzávěrem – v kuchyni nemáme otvírák) a k tomu další láhve s vodou.

Už nám zbývá jen výšlap k apartmánu s nákladem na zádech.

20:00 Strhávám ze sebe propocené triko, sukni, kalhotky a vcházím do svatyně koupelny – sprchového koutu. Nechám po sobě stěkat studenou vodu, konečně mám pocit, že se ochlazuji po celém tom upoceném dni. Míša si užívá sprchu na terase s výhledem na Vesuv.

Usedám na balkon s chladivým vínem, pofukuje větřík, cítím se svěže.

20:20 Dcera vaří těstoviny s rajčatovou omáčkou, přičemž cibuli krájí jídelním nožem – bez cibule by ta omáčka prý nebyla tak dobrá. Večeře se podává pochopitelně s čerstvou mozzarellou a bazalkou. Je to VYNIKAJÍCÍ.

Po večeři mi Míša začíná vysvětlovat slang dnešní mladé generace. Nejdřív mi položí jednu otázku. Pak druhou. A já mám stále silnější pocit, že místo normální konverzace právě skládám nějakou velmi podivnou hádankářskou soutěž.

Everything Shower

„Sprchování celého těla to asi nebude. Nejspíš je to i něco víc? Co to tedy je?“

„Kompletní sprchovací a pečující rituál, při kterém žena udělá všechno možné: mytí vlasů, peeling, holení všech zákoutí těla. Provádí se především při očekávání intimního styku.“

„Aha, já říkám, jdu se osprchnout. A pak zvážím, jak moc to má být kompletní.“

Mega

„Tak tohle slovo máte s kámoškou Myškou hodně v oblibě. Neustále tak zveličujete, a to cokoliv. Je to spíše takové vyjádření údivu nad velikostí myšlenky nebo skutku.“

„To jsi tedy trefila přesně.“

Bad Vibe

„Špatný pocit?“

„Těsně vedle: špatná nálada nebo atmosféra či energie.“

Room Tour

„Jo, to jsme dělali s Kačkou na Rhodosu: natáčeli jsme na video jednotlivé místnosti, kde bydlíme a komentovali jsme to.“

Performativní

„Nějaké předstírání, předvádění?“

„No ne až tak docela. Něco, co člověk dělá hlavně proto, aby to ostatní viděli a vytvořili si o něm určitý obraz.“

Thriftovat

„Co???“

„Mami, to já dělám často a ráda: Nakupuji v second handech, hledám tam oblečení a další věci. Tenhle pásek jsem thriftla v Holandsku.“

„Takže ty šiješ kabelky z oblečení, které jsi thriftla?“

„Jo přesně tak.“

„OK, tak v tom případě při vyklízení domu ti nabídnu záclony, háčkované dečky a všelijaké věcičky k thriftnutí, pak můžeš říkat, že jsi to thriftla u mámy, zdarma.“

Scam

„Tak to mě pouč!“

„Podvod, podvodná nabídka nebo způsob, jak někoho připravit o peníze či ho oklamat.“

Hint

„To je jako co? Tak dobře anglicky tedy opravdu neumím.“

„Nápověda, náznak, indicie, vodítko, nakopnutí.“

„No vidíš, jak je čeština bohatá! Proč pro tolik různých slov chcete používat jen jedno???“

A pak přišla poslední hádanka.

Body Count

„To souvisí s tělem jak? Co si mám na těle spočítat?“

Míša prská smíchy. „Mami, v dnešním slangu to znamená počet sexuálních partnerů, které člověk měl. Doslova ale „počet mrtvých/padlých“. A jaký je tvůj Body Count?“

„No, vzhledem k mému věku jsou někteří už v kategorii mrtvý. To chceš opravdu vědět počet mých bývalých milenců?“

„Jo, vyprávěj mi!“

„No dobrá, tak mi dolij víno.“

Během vyprávění mi Míša kladla doplňující otázky. Byla to legrace, vzpomínat si na některé pikantérie. Časem mnoho ran prostě přebolí. A člověk zřejmě jednou dospěje do věku, kdy si dokáže dělat srandu opravdu ze všeho. Nikdy by mě nenapadlo, že se s tímhle tématem budu svěřovat právě dceři.

Šly jsme spát po jedné hodině ranní.