Nadhlížení

Aneb proč je někdy lepší vystoupat o pár metrů výš než zůstat stát uprostřed bojiště. Z vrcholu je lepší rozhled.

Píšu proto, že když své myšlenky vložím do počítače, přestanou se mi motat pod nohama. A když se nad nimi ještě pousměju, získají přesně to, co mají nejraději – nadhled.

Nadhled člověka osvobodí z pout pozice oběti.

Z výšky už totiž nehledáme viníka, ale souvislosti.

Když přestaneme hledat viníka a začneme hledat příčinu, otevírá se cesta k řešení.

Není důležité, co mě potká.

Důležité je, co z toho vytvořím.

Tyto věty mě napadají po 14 dnech, od doby, kdy se ke mně chovala jistá osoba velmi nekolegiálně (hodně jemně řečeno). Nemám chuť situaci rozpatlávat, důležité pro mě je to, co z toho všeho vzešlo.

Na počátku bylo velmi nepříjemné překvapení, které vyústilo ve vztek a ten se stal opět tvůrcem. Přiznávám, moje vnitřní sopka se chtěla znovu předvést. Jenže už vím, že po každé erupci se uklízí popel mnohem déle, než trvá samotný výbuch.

Mohla jsem nakrmit své ego. Neudělala jsem to. Ne proto, že bych byla svatá, ale proto, že už znám účet za podobné výstupy. Platí ho vždycky všichni.

Postupně jsem hromadila fakta, vytvořila analýzu a stanovila kroky pro přehodnocení procesu.

Tak uvidíme, kam mě tohle všechno přenese.

Jedno už ale vím jistě.

Nadhled není o tom, že problémy zmizí.

Nadhled je o tom, že přestanou řídit můj život.

Nadhled je jako let balonem. Dole lidé mávají pěstmi, avšak shora vypadají skoro roztomile.