Chábr Doktor
Po návratu z dovolené s dcerou na řeckém ostrově Korfu jsem „spadla“ do obvyklého koloběhu „z domova do práce a z práce domů“. Celé září mi klienti posílali další a další poptávky na zakázky, pro které bylo třeba najmout externí instalační techniky. Měla jsem zkrátka práce nad hlavu. Od počátku října jsem zastupovala na 14 dnů kolegyni, která odjela na dovolenou. Bylo toho na mě opravdu moooooooooc. Nějak jsem to zvládla, ALE vyčerpalo to veškeré moje chutě takto žít dál. Počala jsem podnikat kroky k odchodu zpět k sobě…
Se změnami jsem začala u sebe… jak jinak lépe začít?! Domluvila jsem si schůzku s chirurgem ohledně možnosti operace mé staré pupeční kýly. Sešli jsme se v kavárně, kde tehdy pracovala dcera Míša. Na uvítanou jsme se objali jako staří dobří známí, což jaksi nekorespondovalo s pouhými několika hodinami osobní komunikace na pláži v Řecku, kde jsme se seznámili v den mých pomyslných 20. narozenin. Pravda je však taková, že s některými lidmi se člověk cítí tak nějak propojený. Pan Doktor do této kategorie rozhodně patří. Princip operace mi nakreslil v mobilu pomocí programu malování. Tato malůvka mě naprosto ujistila, že Doktor ví, co je třeba dělat. Jeho kreslířské umění jsem ocenila větou:
„Moc ti děkuji za vysvětlení, pěkně kreslíš!“
„Vždyť já taky maluji, tedy jako hobby.“
„No ne, ne? Ty taky?“
„A co maluješ ty?“
Smáli jsme se a vzájemně si v mobilu ukazovali výsledky naší malířské relaxace. V tu chvíli jsme věděla, že mi vytvoří krásný nový pupík, a to pěkně vyšívaný.
U kavárenského stolku jsme domluvili termín mé operace, a to na pondělí 11.11.2024 v nemocnici v Trutnově. V duchu jsem si říkala, že tohle všechno je zázrak, protože moje nejlepší kamarádka bydlí v Trutnově… a jistě mě přijde navštívit.
„V neděli 10.11. bych Tě Pavli nabral někde v Praze autem a dovezl bych Tě do nemocnice. Stejně tam musím být o den dříve. Hned uděláme příjem a v pondělí ráno Tě budu operovat.“
Ze schůzky jsem jela domů „opilá štěstím“, že se konečně zbavím staré kýly a budu mít nové bříško. Po 20 letech už bylo zkrátka na čase. A proč jsem to neudělala dříve? Protože jsem se bála a nechtěla jsem o pobytu v nemocnici ani slyšet. Před 20 lety jsem totiž prodělala zánět pobřišnice s následnou otravou krve. Bylo to příšerných více jak 90 dnů pobytu v nemocnicích. Naštěstí jsem ty všechny útrapy přežila… takže teď mám pana Doktora nejspíš za odměnu…
Musím uznat, že pan Doktor svým empatickým chování značně přispěl k tomu, abych získala odvahu podstoupit další operaci ve svém životě.
Nelenila jsem a v práci jsem ihned oznámila, že od 11.11.2024 budu na nemocenské, a to po dobu 1 celého měsíce. Kolegyně zrovna nejásaly, ale respektovaly to… O týden později jsem v kanceláři nakreslila na velikou tabuli pro plánování dovolených dlouhou zelenou čáru od 11.11. do 6.12. na znamení mé „zdravotní dovolené“.
Začala jsem se na tu operaci vyloženě těšit. Připomínalo mi to stavy před porodem, také jsem se těšila, až mé dcery přijdou na svět…
Během „čekání“ na operaci jsem nebyla schopná téměř nic psát. Byla jsem z pracovních činností natolik „vyšťavená“, že jsem po příchodu domů byla schopná akorát „uklohnit“ něco dobrého k večeři, poumývat nádobí a svalit se k televizi nebo do náruče mého přítele. Hlava mi šla kolem… vymýšlela jsem totiž, jak si život uspořádat tak, abych ho mohla žít s pocitem, že mě má práce naplňuje jak lidsky, tak i finančně. Uvědomila jsem si, v jak toxickém prostředí pobývám 5 dnů v týdnu… Bohužel a možná vlastně Bohu dík… byl můj návrh ohledně výkonu jiné pozice u stávajícího zaměstnavatele zamítnut. V tu chvíli to pro mě byla opravdu studená sprcha. Další sprcha na sebe nenechala dlouho čekat. V kanceláři se vytvořilo „dusno“, které jsem ukončila pečlivým dokončením všech dokončení možných projektů. Vše jsem předala kolegyni. Uklidila jsem si pracovní stůl a „šla maRODIT“.
V nemocnici v Trutnově probíhalo vše v „láskyplnosti“. Všichni se ke mně chovali velice mile, citlivě, přátelsky a s respektem. Měla jsem pocit, jako bych byla zahalena do měkoučké peřinky s nápisy LASKAVOST. Opravdu tímto úplně všem děkuji, jak personálu nemocnice, tak přátelům a mým nejbližším.
První den po operaci jsem ráno byla skutečně schopná se nejen posadit, ale i chodit a především zvolna klábosit s milou sestřičkou žákyňkou. Odpoledne mě navštívila má nejlepší kamarádka Evička. Dostala jsem hlad a chuť, a tak jsem si pochutnávala na banánech a mandarinkách, které mi Eva přinesla. Byla jsem moc šťastná, že jsme se mohli po více jak 10 letech opět obejmout. Naše přátelství se odehrává především po telefonu.
Mé tělo zpevňoval kýlní pás – takový moderní korzet, co se stahuje suchým zipem. Díky této opoře jsem k večeru cupitala po pokoji jako hravé děcko. Nejhorší bolesti jsem měla, když jsem si potřebovala zakašlat. Když člověka něco v životě „dráždí“ tak se na to prostě musí „vykašlat“ a holt je třeba počítat s tím, že změna „bolí“.
Druhý den ráno mi při vizitě byl odhalen můj nový pupík. Hurá, má stará bambule místo pupíku zmizela a nahradila ji krásná prohlubeň, lemovaná stehy kolem dokola. Wau, žádné další jizvy nemám! Dařilo se mi natolik dobře, že jsem mohla být propuštěna do domácího ošetřování. Než mi byla vystavena lékařská zpráva, už mi v pokoji můj přítel natahoval ponožky. Nemohl se dočkat, až si mě odveze domů… Nástup do auta, ze kterého jsme měla strach, jsem zvládla bravurně. Ještě štěstí, že má přítel dodávku, vylezla jsem na sedačku úplně v pohodě – ostatně na Korfu jsem trénovala lezení ve skalním terénu…
Doma je doma… těšila jsem se do sprchy. Osvojili jsme si s partnerem novou dovednost: mytí mých vlasů „na stojáka“. Na pupíku jsem si přidržovala ručník, aby mé bříško bylo co nejvíce v suchu. Smáli jsme se, co všechno ještě prožijeme… Kňučela jsem: „Zlato, nerozesmívej mě, mě pak bolí břicho!“
„Miláčku, musíš přece trénovat!“ A rozesmíval mě dál…
Třetí den jsem zjistila, že jsem schopná si sama natáhnout ponožky. Tomu říkám pokrok! Začala jsem trénovat úchop čehokoliv na zemi pomocí palce u nohy. Utěrka, která mi spadla na zem, se pro mě stala doslova výzvou. Ohnout se v pase, abych ji normálně zvedla, to jsem nedokázala. Čapla jsem tedy její okraj mezi palec a ukazováček na pravé noze, nohu jsem pokrčila a zvedla zhruba do výšky kolene, a utěrku jsem si převzala levou rukou. Toto akrobatické „miničíslo“ jsem jistila pravou rukou, kterou jsem se držela za sporák – naštěstí nebyl horký … Musel na mě být fakt neodolatelný pohled… Ale já měla obrovskou radost, že si dokážu „vynalézavě“ obstarat sama, co potřebuji.
Odpoledne jsem se šla na chvíli projít ven. Bylo to velmi osvěžující.
V noci jsme se konečně odvážila spát bez „šňerovačky“. Alespoň jsem si při ležení na boku namuchlala peřinu pod břicho jako oporu.
Kolem třetí hodiny ráno se ze mě stala ošetřovatelka. Vzbudilo mě světlo v koupelně. Vyštrachala jsem se pomalu z pelíšku a šla na výzvědy. V koupelně bylo umyvadlo celé od krve. Dost mě to vyděsilo. Přítele jsem našla sedícího na židli v kuchyni se zakloněnou hlavou a papírovým kapesníkem od krve u nosu.
„Lásko, teče to ze mě jako z vola.“
„Proč jak?! Namočím ručník do studené vody a dám ti ho za krk a ty se hlavně předkloň, ať ta krev teče pryč.“
„Ano šéfe...“
Po několika minutách mu bylo lépe, vypodložila jsem mu v posteli hlavu dalším polštářem a snažila jsem se ho vyzpovídat, co dělal přes den jinak, že mu teče krev z nosu. Na vině byl nejspíš chemický roztok, kterým impregnoval kameny na stěně v kuchyni, kterou obkládal.
Tak jsem přišla na to, že se už dokážu na chvíli pohybovat „bez krunýře“ kolem pasu.
Čtvrtý den jsem doma aktivně odpočívala. Hodně jsem spala, bylo asi třeba naspat tu „ošetřovatelskou část“ předcházející noci. Obdržela jsem velmi pozitivní zprávu týkající se mé blízké budoucnosti. Nesmírně to posílilo mé sebevědomí. Koupala jsem se v radosti z událostí, které prožívám. Do radosti se ozvalo vyzvánění telefonu, volala mi máma:
„Ahoj, co je novýho?“
„Mami, já mám nový břicho!“
„Co? Jak to myslíš?“ Nutno dodat, že jsem mámě o mých operativních aktivitách nic neřekla, aby si nedělala starosti.
„No, jsem po úspěšné operaci pupeční kýly.“
„Ježiš to jsem ráda, to jsi mi udělala radost. No to se mi ulevilo. Už to ví Tvůj brácha?“
„Ne, brácha to neví, ale pošlu mu fotku mýho bříška k zítřejším narozeninám.“
„No to je super nápad, to mu uděláš radost, často mi říkal, že neví, jak ti má důrazněji vysvětlit, že by bylo dobré na tu operaci jít.“
Jen bych ráda dodala, že můj brácha je lékař, žije a praktikuje své povolání v Anglii… a opravdu jsem nechtěla dělat starosti ani jemu, tedy vlastně spíše sobě, aby mě nezpovídal, kdo a kde mě bude operovat. Bratr je velmi racionální na rozdíl od mé emocionální povahy. Neměla jsem sílu mu vyprávět, jakým způsobem jsem se seznámila s chirurgem, který mi operaci provedl. Poslala jsem mu na vysvětlenou odkaz na můj článek na blogu Chábr chlap.
Pátý den jsem se cítila opravdu opět o dost lépe. Můj přítel byl sice nevyspalý, ale bylo mu natolik dobře, že odjel pomáhat vyměnit střešní krytinu nad ochlazovacím bazénkem v sauně, kterou navštěvujeme s kamarády. Odpoledne jsem čekala návštěvu – dceru Míšu a utahanýho pracanta. Zvládla jsem připravit oběd o 3 chodech. Nejprve jsem upekla bábovku. Nemohla jsem dopustit, abych na obvyklou otázku mé dcery: „A Mami bude dezééért?“, odpovídala záporně. Uvařila jsem zeleninovou polévku, oškrábala brambory, nasolila pstruha a odpadla na gauč k televizi. Docela mě to postávání v kuchyni zmohlo… Se zbytkem oběda už mi pomáhala dcera s přítelem.
K večeru jsme si pustili český film Střídavka. Netušili jsme, že tak prodělám další fázi jemného břišního tělocviku – smála jsem se tak, až jsem se za břicho popadala – a to doslova. Tedy na stupnici největší bolesti stále zůstává kýchání, následuje kašlání, smrkání a pak smích.
Šestý den jsme odpočívali, šli na procházku v dešti a opět jsme sledovali filmy. Prostě „Gaučtag“, jako vyšitý…
Sedmý den mi bylo opět o něco lépe. V krunýři se už zvolna předkloním, tudíž již nepotřebuji tolik zapojovat palcovou metodu úchopu čehokoliv válejícího se na podlaze. Vyfotila jsem lékařskou zprávu mobilem a poslala ji e-mailem praktické doktorce, která mi následně potvrdila, že si stáhli moji elektronickou neschopenku. Takže mohu klidně odpočívat v pokoji … domova … a nemusím cestovat s papírem k lékaři … a čekat v čekárně mezi nemocnými … a trnout hrůzou, abych nechytla nějaký ten bacil, protože kýchání, kašlání a smrkání se stále drží na stupních vítězů největší potencionální bolesti mého krásného odoperovaného břicha.
Apropos moje břicho je krásné a má zcela jiný tvar. Netušila jsem, že ta změna po operaci bude tak „diametrální“. Jsem nadšená a každý den tu krásu sleduji v zrcadle. Kochám se sama sebou. Asi je to ulítlý, ale já tak projevuji vděčnost všem, kdo mi k tomu pomohli…
Podařilo se mi domluvit vyndání stehů přímo na Mělníku. Moje bříško osvobodí od plastových nití chirurg, kterého znám ze sauny. No, někdo chodí do hospody na „jedno“ a sežene tam vše, co potřebuje… MY chodíme do sauny na nealko a domluvíme tu vše, co potřebujeme… Vlastně je to jedno, kam člověk chodí, hlavně že má někde nějakou partu, ve které se cítí dobře. My jsem členy SAUNA KLANU Obříství…
Přes den jsem hodně odpočívala, ale také psala. Nicméně jsem se svým výsledkem nebyla moc spokojená. Nějak mi to prostě „nepsalo“, měla jsem pocit, že mám najít jinou lehčí a vtipnější formu… A kdo hledá … najde …
Osmý den po operaci je právě dnes. Otevřela jsem soubor povídky Chábr Doktor a zjistila, že se včerejší 2 strany NEULOŽILY. Musela jsem se sama sobě smát, protože občas ignoruji, co mi můj počítač hlásí, a tak nějak to odkliknu bez přemýšlení, a to se mi právě „vymstilo“. Soubor ve wordu se mi neukládal, protože ztratil spojení se svým onedrive účtem. Musela jsem se přihlásit znovu k microsoft účtu, ALE nějak se mi to nedařilo. Můj počítač mi také už dost dlouho sděluje, že mám z 90% zaplněný svůj účet na google… Počala jsem promazávat velká a nepotřebná videa, fotky, objemné přílohy v e-mailech… Tím jsem se dostala k videím, která jsme natočila před 3 lety v Portugalsku, když jsem tam byla na dovolené u bráchy. Shlédla jsem bezpočet videí mořských vln, pláží a skalisek. Nejspíš mě ta virtuální voda ošplouchla mozek a napadlo mě, podívat se znovu na tu hlášku, proč nemůže být uložen žádný soubor ve wordu ani v jiném programu… Byla jsem totiž přihlášená ke svému google účtu pod „novým jménem“ Pavla Simone Jera… Přihlásila jsem se tedy pod tím starým jménem A už se mi vše ukládalo, jak má. Navíc jsem si uvolnila místo na úložišti, takže už mě neobtěžovaly žádné další „chytré“ hlášky mého PC. Nakonec jsem si pořádně pročetla obsah souboru s názvem „Co udělat“, kam mi můj brácha uložil informace o tom, jak mám počítač nastavený, pod jakým účtem apod. Musím tedy uznat, že teď už tomu docela začínám rozumět, ALE to jsem musela 2 roky pracovat jako produkční v tiskárně, abych se dovzdělala v praxi informace o ukládání souborů na one drive apod… Brácha díky, pěkně jsi mi to popsal 😊. Teď už zbývá si udělat pořádek v počítači, abych dokázala vše překlopit na můj nový účet Pavla Simone Jera. Musím do toho „říznout“, abych se odřízla od minulosti.
Přišel mi nový e-mail od principála ochotnického divadla, se kterým jsme společně hráli v divadelním kousku Postel plná cizinců.
„Ahoj Simone,
Tak to nastalo nějaké „řezací“ období, já byl na kudle před 14 dny, Gábi jde příští týden a kolega Petr z divadla začátkem prosince 😊. Tak se drž a někdy mezi nás doraz, začátkem února bude Večírek kumštýřů, to už budeš určitě ve formě.
Zdraví Claude“
Mé břicho se opět chvělo smíchy, tentokrát už téměř bez bolesti. Mé druhé křestní jméno Simone má totiž původ v mé ochotnické činnosti. Já ztvárňovala Simone (barovou tanečnici) jako milenka obchodníka se sušenkami se jménem Claude (velký pokrytec). Ve hře jsem ho oslovovala často „Králíčku“ a on mě „Mušličko“. Při interpretaci tohoto povedeného kousku z pera Dave Freemana se naše publikum často velmi smálo a my se královsky „bavili“. Já si tehdy konečně odblokovala trému z dětství.
Zpět k tomu „řezacímu období“. Dnes musím navštívit souseda, který je 4. den po operaci kolene…
A teď „vážně“:
Děkuji osudu, že mi poslal Tebe, pane Doktore. Jsi opravdu CHÁBR Doktor = nejlepší kamarád, který mě vysvobodil z mého vlastního vězení. Děkuji za to podání pomocné ruky. Jsem vděčná, že jsi mi byl na blízku po celou dobu mého pobytu v nemocnici i poté.
Pavla Simone Jera
Postelové zpravodajství
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/24/01/59163/w230/Bf821187.jpeg)
Můj klidový režim zahrnuje DOBRODRUŽSTVÍ ve 12 slovech: postel, spánek, psaní, gauč, filmy, knihy, telefonování, procházky, vaření, pečení, úklid, auto.
Pavla Simone Jera
SněžKA2
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/24/01/59163/w230/Bf821187.jpeg)
Tento příběh je určený všem milovníkům horské turistiky. Zbývajícím vyznavačům pohodlných turistických cest doporučuji následující vybavení pro přežití v horách: papírová turistická MAPA, pláštěnka a pohodlné nepromokavé boty.
Pavla Simone Jera
Ostrov pozitivní deviace
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/24/01/59163/w230/Bf821187.jpeg)
Negativní obsah zpráv často vyvolává silnější a intenzivnější emocionální reakce než ten pozitivní, a tím se šíří daleko rychleji. Vděk a nadhled je vstupenkou na Ostrov pozitivní deviace - přijďte nás navštívit...
Pavla Simone Jera
Chábr chlap
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/24/01/59163/w230/Bf821187.jpeg)
Užíváme si s dcerou dovolenou na řeckém ostrově Korfu. Míša vše naplánovala a stále je vrchním vyhledávačem míst, kam se pojedeme koupat, najíst nebo projít. Netušili jsme, že mi připravila fitness dovolenou.
Pavla Simone Jera
Umění přijímat dary
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/24/01/59163/w230/Bf821187.jpeg)
Dávej a bude ti dáno, avšak neočekávej NIC. Když dostanete dar, nemějte pocit, že se musíte nějak „revanšovat“. Poděkujte, užijte si pocitů radosti z darů a obdarovávejte i nadále. Toto jsem učila své dcery a vyplatilo se to.
Další články autora |
Patrik Hartl odstupuje ze StarDance, vrátí se Lucie Vondráčková
Po důkladném zvážení a na doporučení lékařů se spisovatel Patrik Hartl rozhodl ukončit svoje...
Velký test másla: Nejlahodnější vzorek nebyl ani bio, ani z alpského mléka
Premium Lahodné máslo, které chutná a voní po smetaně, nemusí stát majlant. Jenže napěchovat jím mrazák,...
Chaos, protesty a vojáci v parlamentu. V Jižní Koreji hodiny platilo stanné právo
Jižní Korea zažila den plný chaosu poté, co prezident Jun Sok-jol vyhlásil stanné právo kvůli silám...
Kvůli agresivitě Romy neregistruji, vyhlásila pediatrička po konfliktu s nimi
S neurvalostí, agresivitou a urážkami se setkala v čekárně své ordinace dětská lékařka z Aše. Podle...
Bývalý syrský prezident Asad je s rodinou v Moskvě. V Rusku získali azyl
Sledujeme online Bývalý syrský prezident Bašár Asad a jeho rodina jsou v Moskvě, kde od ruských úřadů získali azyl....
Senior zemřel u Brna při honu na bažanty, trefil ho jiný lovec
Při sobotním lovu bažantů na jižní Moravě zemřel jeden z účastníků honu. Muže seniorského věku...
VIDEO: V Gruzii řádí maskovaná komanda, pěstmi a kopanci dusí protesty
V Gruzii se objevili nechvalně známí „tituškové“. Tedy maskovaní útočníci, kteří za přihlížení...
V Kladně hořelo v bývalém areálu huti Poldi, zasahovalo devět jednotek hasičů
Hasiči v Kladně dnes dopoledne zasahovali u požáru budovy v bývalém areálu Poldi v Huťské ulici....
Vnitro stopnulo vyřizování žádostí o azyl v Česku pro Syřany, řekl Rakušan
Ministerstvo vnitra zastavilo vyřizování žádostí o azyl pro Syřany. „Jak je obvyklé v případech,...
![Akční letáky](//1gr.cz/u/free.gif)
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 30
- Celková karma 12,12
- Průměrná čtenost 359x