Knih o osobní produktivitě najde člověk v každé knihovně nebo knihkupectví plné police. Je ale trochu paradox, když chceme svůj život a práci zjednodušit, že najednou stojíme opět před stohy a stohy papíru. Každý navíc doporučuje něco trochu jiného, ale všichni se dušují tím, že oni mají pravdu a že ty další poslouchat nemáme.
Podle čeho se teda orientovat, když chceme něco, co opravdu funguje? Dlouho jsem pátral po něčem skutečně trefném v této oblasti. Doma se hromadily knihy z knihovny, články z internetu, ale stále to nebylo ono. Navíc jsem si pořád říkal, co je sakra špatně, že kdykoli pátrám po jednoduchém pravidle, stojí přede mnou zase padesát stran nejrůznějších pokynů.
Pak to vyřešila náhoda. Nebo vyřešila, pomohla tomu. Narazil jsem někde na jméno Leo Babauta a několik stran knihy Zen a hotovo. A po dlouhé době mi někdo dal pádné argumenty, proč si knihu o osobní produktivitě koupit. Tím prvním byl malý formát lehce přerostlé A6, který se pohodlně vejde na stůl nebo do brašny, když si chce člověk číst v MHD. Kniha má navíc méně než 150 stran a je velmi čtivá, takže ji člověk skutečně přelouská za odpoledne.
Babauta krom silné účinnosti vlastních rad naráží na to, proč jsou ostatní systémy kolikrát spíše na škodu. Buď poskytují strašně moc drobných rad, které uživatele akorát zmatou, nebo sice několik poměrně účinných, které ale neakceptují jakékoli přizpůsobení se a nutí člověka, aby kompletně převrátil vlastní život. Což o to, někdy je to potřeba, ale udělám to až tehdy, když uvidím, že postupy v knize opravdu k něčemu jsou.
Naprosté jádro Babautovy knihy se dá shrnout čtyřmi slovy – shromáždi, roztřiď, naplánuj, konej. To poslední je samozřejmě nejdůležitější a na samotné konání je kladen největší důraz. Z absence konání totiž vychází největší stresový faktor – strašně moc toho rozděláme, ale máloco dokončíme. Osobně tomu říkám, že člověk pak nemá volné sloty. Jako když na každý port v počítači připojíte přes prodlužovačky tři zařízení a pak se divíte, že všechno leze strašně pomalu.
Celkově kniha obsahuje deset kapitol, z nichž není třeba využívat všechny a autor poskytuje systém, u kterého počítá s tím, že si ho čtenář přizpůsobí obrazu svému. Navíc, a to je ohromný klad oproti jiným knihám, se kterými jsem měl co do činění, Babauta se neopakuje. Když je jedna myšlenka vyslovena, je zakomponována do dalšího výkladu, ale není opakována. Systém Zen a hotovo (ZTD – Zen To Done) navíc počítá s průběžnou revizí a vylepšením, takže pokud začne cokoli fungovat i v jiné formě, nechť se tomu uživatel nebrání.
Dalším faktorem, kromě samotného vykonávání denních či týdenních cílů je universální rada zbavte se nepotřebného. Tomuhle jsem se bránil strašně dlouho. ale nakonec jsem si stanovil pevné faktory, a co jejich sítem neprošlo, šlo pryč. Jedním z nich je, že co jsem neměl rok v ruce, to nepotřebuju. Samozřejmě, že člověk je pak nas... sám na sebe, protože něco mu najednou chybí. Ale to místo může být zabráno věcí jinou a navíc jsem zjistil, že v uvolněném prostoru se pracuje strašně dobře a že nechat věci jít je ohromně osvobozující pocit.
Poslední výhodou ZTD, kterou chci zmínit (ovšem zdaleka ne poslední jako takovou), je fakt, že už po prvním přečtení přejde kniha člověku plynule do hlavy a při praktikování rad i do krve. Ten systém je tak jednoduchý, srozumitelný a účinný, že se velice rychle stává součástí vašeho vlastního myšlení. Aspoň u mě to tak bylo a jsem za to strašně rád.
