The Mentalist 713 – hodně štěstí, pane Jane

Agentka FBI: „Není tu, agente Jane.“ Lisbonová: „Není to agent, je to konzultant.“ Patrick Jane odevzdaně pokrčí rameny s rukama v kapsách saka: „Žádná zbraň, žádný odznak.“ spiklenecky se nakloní k agentce a zašeptá: „Nedali mi ani zubaře.“

Na seriál Mentalista jsem narazil někdy v době, kdy byla v procesu druhá série. Mám rád zajímavé policejní konzultanty a musím říct, že postava ex jasnovidce, který se přidal po smrti své rodiny k CBI – Kalifornskému úřadu vyšetřování, mě okamžitě dostala.

Co se vlastně stalo? Patrick Jane vyrůstal u cirkusu a odmalička měl obrovský talent na čtení lidí – řeč těla, intonaci hlasu, všímal si těch nejmenších detailů. Jeho otec z něj udělal představení a ze svého syna „jasnovidce“. Uvozovky jsou záměrné, protože Jane jasnovidné schopnosti vždy pouze předstíral, což se mu nakonec vymstilo. Už si přesně nepamatuju, jaké osudy ho potkaly poté (v sérii jsou zmíněny aspoň náznakem), ale seriál začíná nějakou dobu po jeho osobní tragédii.

Na svém pozorovacím talentu si totiž založil velmi lukrativní kariéru média (sám pak mnohokrát zdůrazňuje, že nic takového, jako jasnovidci, neexistuje). A udělal tu chybu, že se v televizi vysmíval sériovému vrahovi jménem Red John. Ten měl už tehdy na triku slušnou řádku obětí a jako podpis nechával na místě činu krví namalovaného smutného smajlíka. Jednoho takového pak nachází právě Jane po návratu domů z televize na stěně ložnice. Na jejích dveřích je vzkaz přímo od Red Johna končící slovy: „Kdybyste byl opravdu jasnovidec, nemusíte otevírat dveře, abyste viděl, co jsem udělal vaší ženě a dceři.“

Jane se nervově hroutí a pak se jde zeptat právě na ústředí CBI, jak jsou na tom s dopadením vraha jeho rodiny. Protože ale začne trousit trefné poznámky a přivede tým na podstatné stopy, zůstává zde jako externí konzultant.

A Janeovy schopnosti? Fenomenální paměť, postřeh jako břitva, hypnóza, sugesce, detekce lhaní a velmi příjemné a často humorné nekonvenční myšlení. Kromě toho chodí stále v modrém trojdílném obleku, pije litry bylinkového čaje a svědomitě ignoruje předpisy a policejní postupy.

Kromě toho, že by celému projektu neškodila kratší stopáž, zamrzí, že divák nemá (na rozdíl například od Anatomie lži) šanci proniknout pod pokličku Janeových triků a kromě stylového představení si odnést taky něco trochu víc.

Posouzení kvality záleží na tom, co kdo v seriálu hledá. Protože mě chytnul model hlavní postavy, nevadilo mi příliš ani protahování děje. Dějová linie Red Johna se táhne šesti sériemi, a přestože díly předcházející jeho odhalení jsou postavené celkem dobře, on samotný pro mě byl z několika důvodů zklamáním. Respektive říkal jsem si, že tvůrci mohli udělat jen několik věcí jinak, a celé by to do sebe zapadalo mnohem lépe v kontextu toho, co bylo známo. Mít celý seriál o řadu nebo dvě méně, vůbec nic by se nestalo – jsou to klasické 22 – 24ky.

Po vyřešení případu Red Johna se náš Mentalista stává konzultantem u FBI. Nové prostředí, vzhled a postavy přidaly trochu jiskru, ale chybí hlavní tahoun. Ony se ozývají ještě drobnosti z minula, ale už je to jen takové zametení před prahem. Nicméně díky Bruno Hellerovi za to, že dokončil sérii šestou a v sedmé uzavřel během třinácti dílů důstojným způsobem osudy všech postav. Bylo to těsně předtím, než by stále někdy překvapující postavy začaly opravdu otravovat i mne.

Takhle můžu naštěstí i na tomhle místě říct Ať se vám daří, pane Jane…

PS: Ještě jeden pěkný detail – názvy všech dílů až po konec Red Johna mají v názvu nějak obsaženou červenou. Něco podobného, jako u seriálové Brutální Nikity, kde se název dílu vždy počtem slov rovnal pořadí série…