,,Fresh prints, not since Watson and Mr. Holmes Have two minds so fine looked under every stone When you need some help to save the day They're never far away ...“ (Chip and Dale Rescue Rangers Original Extender Theme lyrics)
Sherlock Holmes a jeho věčný přítel doktor John Watson patří možná mezi nejčastěji zpracovaná témata knižní, filmová, seriálová a herní. Kromě toho patří tato dvojice jakožto archetyp také k postavám, o kterých snad skutečně slyšel každý.
Chci se tu zmínit o dvou verzích, které považuji za naprosto špičková zpracování postavy geniálního detektiva a jeho příběhů.
Obě vycházejí z původní předlohy Sira Arthura Conana Doyla.
Obě mají naprosto vynikající hlavní představitele, kteří postavy nehrají, ale žijí.
Obě si získaly obrovskou popularitu.
Každá je z jiné doby, využívá ji na maximum a přece skládá hold nadčasové klasice z pera britského spisovatele.
Viktoriánský Jeremy Brett...klasika s ostrým pohledem a orlím nosem
Seriál z produkce TV Granada zpracovává všechny klasické povídky předlohy – Strakatý pás, Skandál v Čechách, Spolek Ryšavců a další. Skončil v roce 1994 smrtí samotného Jeremyho Bretta. Detektiva zde poprvé zastihneme oblečeného v županu, zírajícího do plamenů v hořícím krbu a ztěžujícím si přicházejícímu Watsonovi, že se nudí.
,,Watsone, moje mysl rezne, když nemá co na práci...dejte mi problémy. Dejte mi dedukce, dejte mi stopy. Dejte mi nejsložitější šifru a nebo nejnemožnější zločin.“ Tak zní slova frustrace od Holmese nataženého na lenošce.
Jeremy sám trpěl maniodepresivní psychózou, což se projevilo i na roli samotné. Byl schopen oživit postavu se všemi jejími vrtochy, s ocelovým pohledem, prudkým smíchem i boxem a souboji v podání dokonale oblečeného anglického gentlemana.
Vnesl do adaptace ty klíčové drobnosti jako strhávání ubrusu ze stolu nebo klidnou a důstojnou chůzi v černém cylindru po příjezdové cestě k venkovskému sídlu, jen aby v příští vteřině padl na prsa s prsty zkoumal jednotlivé kameny a hledal stopy.
Vysoce funkční sociopat...opět Britský
Pokud sledujete seriálovou scénu posledních pár let, tento klenot vás asi neminul, případně na nějakou dobu obsadil trochu místa na vašich discích.
Benedict Cumberbatch se v poslední době projevuje za prvé jako herec neobyčejně schopný a sympatický, za druhé velmi, velmi variabilní. Ztvárnil Sherlocka Holmese, ozvučil Draha Šmaka v Hobitovi, zahrál si Stephena Hawkinga a určitě ještě spoustu dalších postav, se kterými jsem zatím neměl tu čest.
Sherlocka přesunul do roviny naprosté stylové vybroušenosti a nedbalé elegance, ke které tvůrci přidali pár jednoduchých, ale o to více trefných vizuálních prvků. Speciální efekty vytvoříte dneska snadno. Ale myslím, že vkládat do prostředí popisy Holmesových dedukcí a dovolit tak divákovi dívat se na okolní svět a lidi zrakem a úsudkem detektiva, to před tímto seriálovým zpracováním nenapadlo snad ještě nikoho.
Sherlock nekouří, nedroguje, spokojil se zatím s nikotinovými náplastmi. Jeho společníky jsou Google, internet a samozřejmě on sám je chodící, velmi živou a ještě více sarkastickou encyklopedií Britannicou.
Vrcholem tohoto přístupu je (aspoň zatím) Pes baskervillský, kde Sherlock vstupuje do svého paláce mysli a s popisky a vizualizovanými myšlenkami přímo pracuje jako s hologramy kolem sebe. Tuhle scénu jsem si opakoval jeden čas do zbláznění.
Britská série vzala opět to nejlepší z klasické knižní předlohy a převlékla do moderního hávu se vším všudy, aniž by přitom jádro jakkoli utrpělo. Narážky na původní povídky jsou podány zřetelně a přitom s úctou. Stejně tak jsou tu momenty sebeparodie a všudypřítomné tendence nebrat se příliš vážně. Seriál je dramatický, ale vždycky tam přes okraj nakukuje jasná zpráva my si prostě hrozně rádi hrajeme a bavíme se.
