Krysař (1985)

Agnes: ,,Kdo jste?“ Krysař: ,,Jsem nikdo. Jsem méně než nikdo. Jsem Krysař.“

Těmito řádky začíná novela Viktora Dyka. Četl jsem ji až dlouho poté, co jsem loutkového Krysaře sjel na videu i monitoru skutečně tolikrát, že jsem ztratil přehled o počtu zhlédnutí. Čárky si nedělám.

Novela je temná, symbolická a básnicky popisná jak v charakterech a přirovnáních, tak co se prostředí týče. A Krysař z dílny Jiřího Barty ji zpracoval tak, že lépe to snad nejde.

Hammeln...město krys lidských i těch zvířecích. Město, kde je okrádání lidí mezi sebou na denním pořádku a téměř každého tu zajímá jen zvuk penízků sypajících se do pokladen. Přes den tu vládnou hamižné a lakotné krysy dvounohé, v noci se projevují ty chlupaté se čtyřmi končetinami a ocáskem.

Když už problém se zvířátky trvá nějakou dobu, objevuje se na obzoru Krysař. Muž bez minulosti i budoucnosti. Muž existující jakoby mimo čas. Krysy utíkají už při pohledu na něj, ale on má spolehlivé metody, jak je přilákat a ovládnout. Městským radním nabízí jednoduchý obchod. On je zbaví krys, oni mu za to zaplatí.

Práce je odvedena, ale představitelům města se do jejich části nějak nechce. Tak dojde i na obyvatele samotné....město zůstává nakonec prázdné a jediným, kdo je ušetřen, je starý bělovlasý rybář, který celou cestu Krysaře do města i z města pozoruje ze své lodičky na řece.

Krysař byl zpracováván už mnohokrát. Česká loutková a animovaná tvorba má už na kontě nejeden klenot a zrovna Bartův krysař mezi ně rozhodně patří. Město má pokroucené stěny stejně, jako jsou zkroucené charaktery jeho obyvatel. Jestli se tu vůbec dá mluvit o charakterech.

Na filmu se podíleli Jiří Stivín s flétnou, Michal Kocáb s rockovým doprovodem a film vznikal v koprodukci s Německem. Krom hudby tu zní nádherně žvatlavá Svahilština. Ve filmu se česky nemluví. Není to potřeba, obrazy jsou dost výmluvné. Tohle není pohádka pro děti o milých a přítulných myšičkách. Tohle je temný horor s atmosférou, která se dá krájet. Ne nožem...pilou.