Do Soranu dorazil, jednu ruku přerazil 05/05

Úvodní povídka ze světa Naefaru...zkrácená verze toho, jak se Drawk nra Tar-Enor dostal k práci pro Derakina Černou pěst a královskou tajnou službu.

Teď už se soustředil. Když švihla rukou, byl už u její druhé ruky a ostřím ktary jí švihl přes zápěstí. Zasykla a cukla rukou. Drawk kmitnul dýkou nahoru, až se koncem jílce dostal nad ruku a prudkým cuknutím dolů ji praštil ještě jednou, až jí čepel vypadla z ruky. Zase po něm sekla krystalem. Když uhýbal výpadu, ztratil na moment rovnováhu. Opřel se o jednu nohu kvůli vyrovnání a druhou zvedl, aby tělo kleslo. Ta zvednutá se ale připletla právě do dráhy bodajícímu krystalu.

Sferil mu hladce prošel látkou kalhot a zajel do masa. Zásah skoro necítil, ale jeho protivnice stále držela trubičku a krystal se v ráně pootočil. Jak Drawkovo tělo kleslo, noha sebou proti zbrani škubla a zlomila křehké ostří těsně nad kůží.

„Ááááá….,“ zařval Drawk, dýka mu vypadla z ruky a začaly na něj jít mdloby. V jeho hlavě se objevily informace, neznámé obrazy, mapy a slyšel útržky rozhovorů, jako by kolem něho mluvilo najednou asi pět lidí. Jeho vidění se zastřelo siluetami, padl na záda a jen mělce a prudce oddechoval, zatímco mu na čele vyrazil ledový pot.

„Doprdele…,“ zaklela bojovnice, jako kdyby jí právě došlo něco, na co celou dobu nepomyslela. Svěsila ruku podél těla a druhá půlka krystalu jí vypadla z ruky do záhybů Drawkova pláště, který ležel na zemi a cukal sebou podle pohybů svého majitele.

Krystal nevybuchl. Oba ale zaplavilo bzučící modrobílé světlo jako lehká aura, ve které Drawk viděl prapodivné tvary a slyšel další ozvěny hlasů, jako kdyby se pohyboval v cizích myšlenkách, snech či vzpomínkách.

Pak uslyšel výkřik vzteku, něco rudého obalilo celé jeho tělo, zvedlo ho to do vzduchu a odhodilo někam stranou. Otočil se ve vzduchu a před očima se mu mihlo nebe i země a tvrdě dopadl zpátky na zem. Svět mu před očima vybuchl ve stovce barevných záblesků a pak už byla jenom tma.

Když se probral, ležel stále na střeše, bolelo ho celé tělo a skláněl se nad ním Rentgol s Černou pěstí. Weast stál se založenýma rukama opodál a kontroloval okolí, v každé ruce jednu ze svých mnoha hůlek.

„Mám chuť ti vynadat, ale asi tě budu muset pochválit.“

Drawk se pousmál a zkusil se pohnout. Jakmile se pořádně nadechl, ucítil spáleninu. Jeho noha ho zradila a padl zpět na dlažbu střechy.

„Moc se mi nemel, máš stehno skoro nadranc,“ oznámil mu mystik a zkoumal cosi na Drawkově noze.

„Co… co se stalo?“ zeptal se Drawk, o kterého se zase pokoušela mdloba, a hlava mu začínala solidně třeštit.

„Někdo ti zapíchl do nohy sferil, což nikdy není úplně dobrý, když jsi zrovna naživu. Ale řekl bych, že původně byl větší a zlomil se, viď?“

Drawk přikývl, a když si našel aspoň trochu pohodlnější pozici, pustil se do detailů.

„Nejdřív jsem pomohl Adwern s jedním zmetkem se sekerou, pak jsem se pozdravil s... asi s Chasterem a pak mě trefil nějakej hajzlík v černý masce. Chvilku jsme kolem sebe kroužili a pak ho někdo picnul. A jak mu šip připíchl ten jeho hábit k tělu, našel jsem mu na zádech to pouzdro.“

„Pouzdro na sferil. Je to ze dvou kusů a špičatý, aby se to dalo zapíchnout do živý tkáně. Což se mu nakonec podařilo, co?“

Drawk zavrtěl hlavou. „Jemu ne. Když jsem ho prohledával, překvapila mně zezadu nějaká ženská s mečem. Lehce jsme do sebe ťukli, pak jsem jí vyrazil ten meč z ruky, ztratil jsem rovnováhu, a jak jsem se ohnal nohou, napích jsem se na ten krystal, kterej použila jako dýku do druhý ruky. A jak jsem cuknul s nohou, tak byl vejpůl a… vybouchl?“ zakončil Drawk otázkou své líčení.

Půlnoční šepot si povzdechl. „Ne úplně. Ale jakmile byla porušena jeho struktura, tak z něj začal unikat obsah. A protože to narušení bylo prudký, tak ta energie vyrazila jako vlna. Není to výbuch, spíš určitej typ ozáření. Ta část, která ti zůstala v noze, se vybila a docela slušně tě popálila. Ale po tý žábě tu není ani stopa. Teda dvě stopy bot, kolem kterejch je ožehnutá dlažba,  ale ona už je někde v pytli a to další tělo taky nemáme.“

Drawk si teprve teď dodal odvahy a podíval se na svoji nohu. Na stehně měl jasně ohraničenou kruhovou spáleninu, která ale ani nebolela, spíš tupě tepala, a nohu měl hrozně zesláblou. Občas se v ráně zableskl nějaký ten sferilový střep, který tam ještě zůstal. Ze zbytků nohavice se ještě trochu kouřilo a Drawk si vzpomněl na Dareganův popis toho, jak ho našli na zahradě Mořského slunce v podobném stavu. Mám na ten oheň nějak kliku.

„Budu tu nohu moct ještě použít?“ zeptal se Rentgola s obavou v hlase.

Ten se zachechtal: „Bez problémů, tohle není nic vážnýho. Jen ti z toho musíme dostat střepy a pak stačí trochu šikovnej druid, aby to napravil. Například Aini. Ale pár dní si poležíš. Aspoň si můžem víc pokecat o magii a dalších věcech,“ zazubil se.

„Aini? Ta… liška?“ zeptal se opatrně Drawk.

„Je to anshka. Ale jinak jo, ta liška se jmenuje Aini. Je syndikátová patoložka a léčitelka. Vzhledem k tomu, že je druidka a zároveň ovládá slušně nekromancii, asi nenajdem lepšího odborníka na živé a mrtvé najednou,“ zazubil se pro změnu Černá pěst.

„Jaktože necítím skoro žádnou bolest? Jen takový tupý škubání?“

„Upálilo ti to dost nervových spojů, a hlavně to postupovalo hrozně rychle, takže tělo se nestačilo ani leknout,“ vysvětlil mu Rentgol. „Ale dost keců, dostaneme tě někam do bezpečí.“

Derakin ho vzal pod jedním ramenem a Weast pod druhým. Na rovině to šlo dobře, ale cesta po schodech se neobešla bez mnoha nadávek a tlumených výkřiků bolesti. Derakin pak upřímně prohlásil, že na první noc v práci to rozhodně není zlé a Drawk se cítil trochu líp.

„Jen mě mrzí, že jsme nečapli ty dva,“ prohlásil Zashioňan zklamaně, kdy vyšli na ulici, a už svižněji se ubírali směrem k Staročtvrti, kde byla i Letící čepel.

Weast protáhl a zesílil jednu ze svých hůlek, takže ji Drawk mohl použít jako oporu.

Derakin nad jeho poznámkou mávl rukou. „To je v pohodě. Většina toho, co jsme chtěli, je asi někde v tvojí hlavě, takže se k tomu dostanem. A tyhle anonymní bouchači i bouchačky přicházej a odcházej stejně jako vítr nebo denní světlo. Řešit netřeba.“ Derakina taky potěšilo, že Drawk už o sobě uvažoval jako o části syndikátu a mluvil v množném čísle.

Když kráčeli kolem jednoho zapadlého hostince a míjeli dva zlodějíčky, zakručelo při pohledu na vývěsní štít v žaludku všem čtyřem. Ale přece by nezradili Henlina a jeho kuchyni.

Byl čas na vydatnou snídani.