Den Šakala 1973 – thriller mrazivý jako duše zabijáka

,,Tak hodně štěstí, pane....pane Šakale.“

Pokud je někdo aspoň trochu sečtělý, asi je zbytečné představovat britského spisovatele Fredericky Forsytha. Aspoň v to doufám. Tento novinář a letec se stal synonymem špičkové úrovně politických thrillerů, vynikajícího jazyka a znalosti historických reálií. To poslední dovede navíc zakomponovat do příběhu samotného takovým způsobem, že popíše všechny detaily historické epochy a situace, aniž by narušil plynulost vyprávění.

Den Šakala (u nás v podstatě chybně přeložený jako Den pro Šakala, i když v originále je to The day of the Jackal) je příběh fiktivního nájemného vraha, kterému byla nabídnuta zakázka na atentát na tehdejšího francouzského prezidenta Charlese de Gaulla.

Existují dvě filmové verze. Jedna z roku1973 s Eduardem Foxem v hlavní roli. Druhá, která se jmenuje pouze Šakal a zaměřuje se na zcela jinou situaci (ovšem také jde o atentát), pouze možná hraje na podobnost přezdívek a chtěla tak přetáhnout pozornost. Zahrál si v ní Bruce Willis a patří rozhodně k tomu slabšímu z jeho filmografie.

Starší filmová verze sice zestručňuje v mnoha ohledech knižní předlohu (jinak asi ani nelze), ale zachovává si téměř dokumentární styl. Díky tomu je divákovi dovoleno nahlédnout do postupu jednání na jedné straně chirurgicky přesného a chladného Šakala, stejně jako mravenčí práce policie a tajných služeb na straně druhé.

Toto pojetí je o to zajímavější, že zpracovává dobu bez internetu či počítačů, takže jakýkoli zjištěný a zjišťovaný údaj musel skutečně dohledávat fyzicky člověk.

Čtenář i divák od začátku vědí, že atentát nevyjde (a jak ve filmu, tak v knize je použit stejný motiv proč). Nehledejte v tomto filmu přehršel akce. Nehledejte bezúčelný explicitní sex nebo jiné devizy, kterými se snaží oslovit tuna dnešních velkofilmů. Nehledejte velkohubost představitelů, kteří se drsně jen tváří.

Ne, tenhle film si můžete užít opakovaně jak celý, tak jednotlivé pasáže. Proč? Protože každá vteřina toho snímku je herecký i režijní koncert.

Stejně jako Francovi Nerovi v původní verzi Djanga stačilo zvednout pomalu oči a natáhnout kolt, Šakalovi se stačí podívat do jeho mrazivě modrých a víte, že tenhle člověk vás, pokud chce, umí popravit během vteřiny, aniž mu upadne popel od cigarety.