Někdy roku 1963 začal v britské produkci seriál s velkým S. Podle statistik jde o nejdéle běžící a možná nejlegendárnější vědecko fantastický seriál, jaký se kdy objevil na obrazovkách televizí (a monitorů)…
Předně se omlouvám za možná zmatený styl této recenze. Má to na svědomí skutečnost, že mě za celé uplynulé roky nechytlo nic tak hluboce, jako právě on. Ano, mnoho seriálů jsem si oblíbil jako čisté žánrovky, případně kvůli gagům, konkrétním hercům nebo zápletkám.
Doctor Who zaútočil na všechny tyto kategorie pokud možno současné, s naprostým přehledem a veškerou konkurenci nechal daleko vzadu (asi někde mezi Marsem a Venuší, zatímco se TARDIS dávno pohybuje kolem Saturnu).
Klasická série začala roku 1963 a odmlčela se roku 1996 po více než 150ti sériích (po hodně málo dílech)…jen proto, aby se roku 2005 vrátila, respektive vrátil....
A o co tedy jde?
Představte si, že se věnujete svým běžným činnostem. Jdete třeba zrovna z práce a zjistíte, že výtah sjel omylem do sklepa. Což by nebyl problém. Problém nastává v momentě, kdy je všechno zamčené a světla nějak podezřele ubývá. Najednou po vás jdou oživlé figuríny z výlohy obchodu s oblečením.
A když už to vypadá, že vám nikdo a nic nemůže pomoct, někdo vás chytne za ruku a jednoduše prohlásí "Za mnou." Neptáte se na podrobnosti, běžíte chodbami a tmou ulic s neznámým člověkem v modrém obleku. Máte spoustu otázek, ale on je ignoruje a mezitím vyvádí spoustu zvláštních věcí a říká další věci, které absolutně nedávají smysl. Něco o TARDISu, něco o Valkách času a Dalecích. Krom toho používá cosi, čemu říká sonický šroubovák a co si dokáže asi poradit s jakoukoli technikou, cokoli detekovat a zjišťovat informace, které rozhodně nejsou z vaší doby.
A když se ho zeptáte, co je zač, odvětí jednoduše. "Mimochodem, jsem Doktor." to prohlásí s úsměvem člověka, kterého zajímá všechno ve vesmíru a mezi cestováním skrze čas a prostor jen tak mimochodem zachraňuje civilizace a dohlíží na hladký průběh některých historických událostí.
Jak ho popsat?
"Je jako oheň a led a hněv. Je jako noc a bouře v srdci Slunce. Je Dávný a Věčný. Hoří uprostřed času a vidí, jak se Vesmír otáčí...a...je naprosto úžasný...
Nebo v originále, kde to rozhodně zní líp:
"He is like fire and ice and rage. He is like the night and the storm in the heart of the sun. He is ancient and forever. He burns in the center of time and he can see the turn of the universe...and...he is wonderful."
A tenhle "člověk" vás vezme s sebou na cestu...respektive Cesty....
Potkáte Shakespeara, budete vyšetřovat vraždy po boku Agathy Christie a v roce 5 000 000 se budete z oběžné dráhy dívat na zánik Země. Dostanete se do Pompeií v den jejich zániku. Potkáte členy britské královské rodiny a zjistíte, jak to bylo s tou jejich chudokrevností. A několikrát zachráníte Zemi, když jste se původně chtěli stavit jen na sváču a pozdravit rodinu. A kdykoli si myslíte, že už vás nic nemůže překvapit, TARDIS (Time And Relative Dimension In Space), ta šíleně modrá loď ve tvaru policejní budky, která je uvnitř větší než zvenku, vás vezme na místa, která vám zase vyrazí dech. A až vám dech dojde, tak vám ho vyrazí znovu...
Britové se zkrátka a dobře opět s něčím vytáhli. S něčím neuvěřitelně stylovým, zároveň originálním a tak nehorázně bláznivým a přítulným, že nemá šanci ani místnost plná malinkých sněhobílých koťátek.
Doktor je mimozemšťan. Poslední z pradávné a velmi mocné rasy Pánů času. Jeho národ prohrál ve Válkách času s Daleky a přišel tak o Gallifrey, svou domovskou planetu. Doktor se toulá Vesmírem v TARDISu, lodi s poškozeným maskovacím obvodem, díky čemuž vypadá stále jako modrá londýnská policejní budka někdy z 60. let 20. Století. A může se dostat kamkoli v čase a prostoru. Má dvě srdce, jiné vnímání časoprostoru a na varovné zprávy o blížících se koncích světa většinou reaguje zaujatým pohledem a pak úsměvem se slovy: „Tak tohle bude fakt sranda.“ případně „Teďka udělám něco hrozně stupidního a hrozně nebezpečnýho. Věříte mi?“
Navíc v momentě, kdy je na pokraji smrti a je uvnitř TARDIS, může se zregenerovat za cenu kompletní změny vzhledu a osobnosti. Tento velmi půvabný mechanismus dovolil tvůrcům za prvé pokračovat v tvorbě příběhů, za druhé obměňovat herce.
Ani jedno neubírá postavě na vitalitě, světům na bláznivosti a sérii na šmrncu. Aspoň zatím. Ano, občas se najde někdo, kdo se Doktora zeptá třeba na tohle: "Počkejte chvíli. Kdo vám svěřil vělení? A kdo vlastně sakra jste?"
Desátý doktor v podání Davida Tennanta se tehdy poněkud dotčeně otočil a prohlásil:
"Jsem Doktor. Jsem Pán času. Jsem z planety Gallifrey v souhvězdí Kastaberus. Je mi 903 a jsem ten chlápek, který brzo zachrání vaše životy, stejně jako životy šesti miliard lidí na planetě pod náma. Máte s tím problém?"
Já osobně nikoli…
