Pochod hlouposti ?

Jsou nebo nejsou jiní? Takovou otázku jsem si položil v okamžiku, kdy ve zprávách proletěla informace, že v Praze proběhne druhý ročník festivalu Prague Pride, festivalu sexuálních menšin. Kdyby akce probíhala formou přednášek, setkání a neměla záštitu primátora Prahy, nenapsal bych ani písmenko. Musím se však sám sebe ptát, k jakému ještě většímu pochopení ze strany většiny chtějí menšiny dojít tím, že v sobotu hrdě protancují Prahou. Česko je jedna z nejtolerantnějších zemí na světě. Homosexualita již dávno není trestným činem. K čemu má tedy ona karnevalová show být? Má snad být sexuální orientace hodna nějakého zvláštního ocenění? A proč? Co je tak hodnotného na tom,jsem-li heterosexuál, homosexuál či já nevím co ještě?  Jak pomůže taneční show lidem v těch zemích, kde za jinou sexuální orientaci hrozí i trest smrti? Nijak.  A kdo například poskytne záštitu rodinám s dětmi, které složitě vycházejí v dnešní době? Je snad jinakost jakéhokoliv druhu povinně důvodem k její toleranci? Poskytneme záštitu třeba na pochod nudistů, protože tím, že do práce musí chodit oblékaní, je diskriminujeme? Více otázek než odpovědí. Sexuální orientaci vnímám jako nanejvýš intimní záležitost, do které vlastně nikomu nic není a už vůbec není nutno ji křičet veřejně. Pochod hrdosti, jak se ona závěrečná akce jmenuje, se tak alespoň v mých očích mění spíše v pochod hlouposti, bohužel snad i exhibicionismu s vědomím toho, že jsem „ jiný“ a musím to nutně všem říct. Je to zbytečná akce nepřinášející nic pozitivního a v očích velmi tolerantní české většiny se snadno bezproblémová menšina změní v partu „ promiskuitních bukanýrů v tangáčích a holek mužatek“. To snad ale není cílem, k němuž organizátoři akce spějí.