Kmotři z Rekonstrukce státu a náš úpadek

Obvykle nejvyšší čtenost mají články, kde si z někoho děláte srandu, protože každý máme smysl pro humor, když to není na náš účet. Dnešní článek bude z říše těch pitomých, nelíbivých.

Je mi to upřímně jedno, protože mám čas něco napsat. Společnost se vyvíjí, co před pár lety bylo nežádoucí, je dneska tolerované a za pár let možná módní. Technologie nám dávno přerostly přes hlavu, neustálá relativizace všeho, nekonečné odvolávání se proti tomu či onomu, co kdo řekl, jak to myslel a nemyslel, klikací hodnocení z pohodlí domova něčeho, co je stovky kilometrů od mě (různé ankety na internetu). Není jediný důvod, aby dnešní lidé byli v jádru jiní, než ti před 100 či 1000 let, jen naše nároky na cizí chování ve spojení s tím, že každý telefon má foťák a mikrofon jsou prostě nemožné. Moc nikdy neleží na zemi a když, tak vždy jen chvilku. Politika zabránila mnohým mrtvým za cenu kompromisů, na kterých také vždy někdo prodělal. Toho si všimli politici nové doby, kteří se nazývají aktivisty. Od malých lokálních sdružení prosazující svůj zájem na něčem, typicky třeba svaz místních zahrádkářů to přerostlo do sféry mamutích kmotrovských konglomerátů, kteří po vzoru šmejdů sice neprodávají zázračné hrnce, ale určují, jak se máte chovat. Rekonstrukce státu, Vraťte nám stát a podobní. Oni určují, co je správné a jejich bolševické myšlení jde v duchu „kdo nejde s námi, jde proti nám“. Bojují za světovou transparentnost všeho a všech, aby ve finále vytvořili nového průměrného přizdisvětoobčana, který bude úplně stejný jako ten vedle, aby náhodou nevyčníval. Tyto konglomeráty kmotrů dnes už mají prostředky na mediální kampaně formující vaše myšlení. Přece zveřejnit smlouvy, abychom se přesvědčili, že tak je to dobře, za tím nic není že jo.A kdo to neschvaluje,je zloděj. Malá odbočka, když v Americe vyhrál Trump, druhý den se demonstrovalo za práva snad úplně všeho, do mravenců po lesbičky a vypadlo to, že svět se hroutí. Když v Rakousku vyhrál ten „správný“ proevropský zelenorudý kandidát, slyšeli jste, že by ti pravičáci vyrazili do ulic a nerespektovali, že prostě volbu prohráli? Ale zpět k nám-registr smluv silně prosazovaný kmotry z Rekonstrukce státu. Představa, že budeme všichni víc spokojeni, když všechno bude veřejné. Nebudeme, protože všechno se dá relativizovat. To jen kmotr-aktivista našel smysl své činnosti. Volbou aktivisté žádnou neprocházejí, prostě jsou. Volby jsou pro ně blbý, můžete prohrát, pak se také hádáte a tak. Poslední dobou to vypadá, že každý kůrovec a uprchlík má právo na důstojnou existenci u nás a kdo pochybuje, že je toho trochu moc, tak je fašista, xenofob, zaprodanec developerů a tak. Víte, které instituce mají dlouhodobě nejen u nás nejvyšší míru důvěry? Armáda, Ústavní soud, o něco méně policie… a vy víte, jak fungují? Jsou to snad transparentní organizace demokratický řízené a vy sledujete jaké mají smlouvy? Vy chcete číst, jaké zbraňové systémy mají mít policajti, vojáci a vyznáte se v tom? Fakt musíte nutně vědět, jak Budvar dělá pivo, abyste měli lepší víkend? A když už, tak proč v tom ale nejsou právě tyhle konglomeráty rekonstrukcí všeho, různých ekohnutí, když jsou placeny často i z vašich peněz? Jestli bydlíte v činžáku, zrušte si dveře, udělejte si jednu společnou koupelnu a ložnici a zkuste tak nějakou dobu žít. Se sousedy společně řešte maléry vaše, jejich dětí a vašich dětí a pak taky lidí z horního patra a vlastně celýho baráku.Abyste věděli,že je všechno v pořádku. Uklidňujte je, až budou na sebe ječet, protože vy chcete spát. A nestyďte se, nemáte přece co skrývat ne. Udělejte si takový malý squat. Ať víte, jak chutná být transparentní v malém. Nebo přijměte skutečnost, že všichni jsme nejen smrtelní, ale nedokonalí. Že permanentní víra v transparentní nirvánu a dokonalého člověka je prostě pitomost.Že říct, já tomu nerozumím,je často i projevem zdravého sebevědomí. Protože snaha stvořit dokonalého člověka tu už byla a skončilo to u miliónů mrtvých.Tak no... A příště bude genderově vyvážená moderní pohádka 21. století vyhovující moderním proevropským trendům, jestli ji teda dopíšu. Zatím mám jen název „ O princeznovi Míle, kterak Ahmeda zachránilo“. To snad bude trochu větší bžunda.