Chci být signatářem a psát a podepisovat s vervou a planoucím srdcem. Čiň se vládo čiň, chce se mi také zvolat a v ruce místo lebky z Hamleta držet Lisabonskou smlouvu o blahobytu pro všechny. Problém je v tom, že nejsem ani umělec , ani skoro profesionální signatář snad všeho z církevních kruhů s uhrančivým pohledem a charismatickým hlasem. Dokonce jsem ani nebivakoval v České televizi, nekřičel před Magistrátem v Praze, neválel se na silnici před Temelínem, prostě nic. Tak ještě že se mohu vyřádit aspoň tady.
Signatář, toť prostě hrdina bez bázně a hany, stojící na správné straně barikády, ale také bez odpovědnosti. V Česku je signatář symbolem rebela, Kubou i Ančou stojícím statečně proti Trautenberkovi. Vyzývat vládu k jednání s lékaři, proč? vždyť jedná nebo to spíš znamená, " dejte jim ty peníze "? Pak ale proč nepřidat řidičům autobusů, kteří každou vteřïnu své pracovní doby odpovídají za životy desítek lidí, jež vezou. Já vím, řidiči nejsou tak atraktivní mediální skupina, navíc signatáři obvykle sockou nejezdí. Já tedy zas vyzývám vládu, aby rozumné požadavky splnila v rozumné době a signatáře, ať jim platy zvednou ze svého. Také by mě zajímalo jak signatáři zmáknou jiné skupiny, také sestřičky mají málo, co prodavačky v supermarketech? Ale to zas až jiná petice, tam se také podepíšeme. Přeji lékařům a sestřičkám lepší pracovní podmínky, i vyšší platy,ale ne touhle formou, v téhle výši a takhle vyděračským způsobem. A signatářům o něco více času na zamyšlení se nad významem onoho nečitelného klikyháku, který z nás leckdy dělá dlužníky v setině sekundy, a to nejen v bance.
