Otevřít Okno na západ nebo ne?

V současné záplavě románů z let padesátých se může jevit osvěžujícím sáhnout po knize z doby, kdy už socialismus v naší zemi lapal po dechu a blížily se sametové změny, které pro někoho nemusely být vůbec sametové…

Hlavními hrdiny nového románu Pavly Horákové Okno za západ nejsou lidé. Hlavním hrdinou je zboží, které v osmdesátých letech minulého století nebylo v socialistickém Československu k dostání jinak než pod pultem, v Tuzexu nebo z dovozu z kapitalistické ciziny.

Druhým hlavním hrdinou, či spíše antihrdinou je pak spotřební zboží, které zde k dostání bylo. Naprosto vedlejšími hrdiny jsou pak David a Marta, kteří svým třinácti až čtrnáctiletým rozumem analyzují život téměř výhradně tímto úhlem pohledu.

Román, který se stejně jako jeho hlavní hrdina stává v současné době téměř nedostatkovým zbožím, vede žebříčky prodejnosti, v knihkupectví nestačí doplňovat regály a v knihovnách jsou na něj pořadníky.

„Už jsi četla Okno za západ?“ Tuto otázku jsem dostávala tak často, že už jsem podlehla, odložila životopis Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, do kterého jsem se zamilovala při nedávné návštěvě hradu Pecka, a knihu si běžela vypůjčit. Povedlo se, ale přiznám se, že v tom, obdobně jako v době tímto „retropisem“ zmapované, sehrála značnou roli protekce u paní knihovnice, jinak bych si pěkně počkala.

Kniha rozhodně potěší všechny milovníky časů minulých, kteří pravidelně slzí u sociálních sítí nad obrázky céček, žvýkaček Pedro, sifonových lahví, volkmanů a mrkváčů ….

Pokud však někdo očekává víc, než podrobný výčet všeho, co „Husákovy děti“ museli nosit a jíst a tím, co toužili nosit a jíst, s čím si mohly hrát a s čím si toužily hrát, zažívá v první polovině knihy značné rozčarování.

Je to skutečně nutné, říkám si, vždyť pro toho, kdo si tu dobu pamatuje, to není žádné obohacení (tedy s výjimkou těch zmíněných retromilovníků) a kdo ne, tomu to nic neříká a zajímat ho to přece nemůže.

Ale nevzdala jsem se, četla jsem dál a postupně už na mě skrze všechen ten reálný i vytoužený konzum začal prosvítat i vnitřní svět Davida a Marty, tedy hlavně Marty. A došlo i na příslušné společensko-politické souvislosti doby.

Konec odehrávající se v současnost pro mě, na rozdíl od jiných čtenářů, překvapivý nebyl, jen přišel tak nějak náhle. Ale to určitě byl autorčin záměr, věřím, že už se jí nechtělo podrobně vypisovat, jaké zboží máme tady dnes a jestli ještě po nějakém toužíme.

Takže ano, otevřít knihu Okno na západ určitě smysl má, nenechte se odradit. Třeba zde najdete, co mě uniklo, třeba vás skutečně potěší, že si někdo tak dobře pamatuje naši konzumní realitu před sametovou revolucí. Rozhodně se ztotožňuji s komentářem na zadním přebalu knihy :

Román očima dospívajících pohlíží na marasmus osmdesátých let v Československu a poodhaluje, že na snobství, materialismus, konzumerismus, klientelismus, nepotismus atd. připisované kapitalismu bylo v české společnosti založeno dávno před listopadem 1989.