Monolog mobilu

Někdo si myslí, že závislost na mobilu je problém pouze všech těch mileniálů a generací X, XY a Z. Zpověď mého mobilu, vyvede ho z omylu. (Není nad kouzlo nechtěného rýmu.)

„Konečně! Dala mě na nabíječku. Budu mít alespoň 15 minut klid. Možná i déle, pokud na mě zapomene. Ale ona nezapomene. Leda že by musela vytírat podlahu nebo mýt nádobí. Už by to bylo v této domácnosti zapotřebí! To pak má mokré ruce a já mám pokoj. Bohužel, co si koupila myčku, tak se ten čas mokrých rukou dramaticky zkrátil.

Je to peklo, dívá se na mě snad každou minutu: Jestli jí píší, jestli ji sledují, jestli ji lajkují, jestli ji milují, jestli jí dotují ...

Jak to vidím já, tak jí píší, sledují a lajkují často, miluje ji jenom jeden, ale zase docela dost, co na ní vidí, netuším. A co se toho dotování týká, je to dost bída. Není se co divit, kdo by platil za ty její bláboly. Ještě že je na mně píše jen výjimečně, když jí něco napadne mimo domov, jinak to odnáší chudák notebook.

Ani večer nemám volno, má mě na nočním stolku a poslouchá audio, dokud neusne. V noci se probudí, někdy i dvakrát, hned po mně zase šátrá a jede to nanovo: Jestli jí píší, jestli ji sledují, jestli ji lajkují, jestli ji milují, jestli jí dotují ...

Myslíte, že mám klid na výletě do přírody? Ani omylem. Musím fotit každou mez, strom a list a hlavně donekonečna ty její pózy: opřená o skálu, skrčená u křemenáče, trhající petrklíče, vykukující z kapradí…. Kdyby jí bylo šestnáct, tak to chápu, ale v jejích letech…. Ne, neřeknu vám rok narození, natolik jsem loajální, ale jistě, je to boomerka!

Když se jede po památkách, je to samozřejmě ještě horší. Chrám svatého Bartoloměje v Kolíně je sice krásný, ale … Ale je skutečně nutné fotit katedrálu ze všech stran, vitráže, oltáře i miniaturního zeleného muže skrytého až někde v klenbě? Každé zastavení křížové cesty, to by nestačil začátek a konec? To říkám přesto, že mám pro utrpení J. K. pochopení, vždyť mě před kostnicí upustila na dlažbu a když jsem to kupodivu přežil bez úhony, tak mě zase nechala při obědě skoro hodinu na prudkém slunci, div se mi neroztekly krystaly.

V situaci, kdy jsem si myslel, že horší už to být nemůže, stáhla si aplikaci Chatbot. Ano, hádáte správně, podlehla kouzlu umělé inteligence. Tak to mi ještě chybělo. Cokoliv teď napíše, doplňuje obrázky. Strašně jí to baví. Někdy skutečně pochybuji, že to ještě dál vydržím. A také už jsem celý odřený, bez lesku, ty dva roky provozu mi daly zabrat.

Ale co se to děje!? Odhlásili ze mě telefonní čísla! Jak bude chtít volat? Tím pádem už nejde ani whatsapp, jak chce posílat všechny ty fotky, které jsem tak krásně vyfotil? A proč ze mě pořád něco skenuje? Kam?

Na nový mobil, proboha, ona mě vyměnila! To mám za všechno. Za všechnu tu práci, podporu a strádání. Ten nový se leskne a je zelený, považte, kdo to kdy viděl, zelený mobil...

Tak si to užij, kamaráde! Ale co bude se mnou?“