Každý ať si zabije svou maminku a tatínka sám...

tak i takovéto výroky můžeme slyšet z televizní obrazovky. Málem jsem spolkla vlastní jazyk, jak se mi chtělo něco říct.

Problém eutanázie je téma, které společnost určitě názorově rozdělí nejméně na dvě skupiny. Ano či ne ? Já sama, když si představím jak někde ležím bezvládně a v bolestech, v té situaci bych asi chtěla , aby mi někdo pomohl z toho světa trápení. Nevím však, jestli je to tak správné, protože jsem si život nedala , tak asi nemám právo si jej vzít, nebo to po někom chtít. Všichni máme podle mne za života splnit nějaký úkol, a pokud to nějak nechceme, nebo nemůžeme pochopit, tak dostáváme lekce, které nás mají přinutit něco dělat, poznat, jaký to je úkol a pokusit se alespoň přiblížit k jeho splnění. Někdo umírá v pozdním věku za relativně klidných a ucházejících okolností, u někoho je to naopak dlouhodobé utrpení. Nedá se paušalizovat, že všichni budeme na tom stejně. Lidé se dnes dožívají vyššího věku než tomu bylo například před 50-ti lety, a to hlavně díky vyspělejšímu zdravotnictví, ale současně nejsme zdravější. Již děti trpí různými nemocemi, často nevyléčitelnými, jistě bylo to i dříve. Vzpomínám si, jak nám ve škole říkali, že ve znečištěném životním prostředí již nejde vyrobit tak kvalitní bavlnu, jak tomu bylo dříve, jelikož rostlina ze které se bavlna vyrábí má horší podmínky k růstu. Tak to bude i s člověkem. Život se prodlužuje umělým způsobem, kdyby nebylo nemocnic a lékařů hodně lidí by zemřelo daleko dříve, než je tomu dnes. Je to přirozené, nebo již překračujeme rámec přírodních zákonitostí? Jedno překročení však vyvolává další. Co s člověkem, který ani neví že žije ? Dostávají dnes všichni lidé stejnou péči, nebo se někdy stejně musí lékaři rozhodnout, komu dají přednost jen proto, že stejně nemají dostatek potřebného vybavení pro všechny akutní pacienty? Potřebujeme skutečně nový zákon na eutanázii, nebo jen má napomoci k ulehčení důchodovému systému? Zajímá někoho ve „vládní společnosti“ názor lékařů, nebo běžných občanů? A co naše svědomí, na které apelují politikové, aby prosadili další nepopulární řešení? Jak nahoře, tak dole. To nahoře je vzorem pro mnohé občany, možná nejvíce pro mladou generaci.