Zrušit střídání letního a zimního času je rizikové!

Jakmile médii probleskla zpráva, že skupina europoslanců vedená lidoveckým Pavlem Svobodou prosadila rezoluci, aby Evropská komise vědecky zanalyzovala dopady střídání letního a zimního času, propukl u nás jásot.

Jásot předčasný a nedůvodný. Předčasný proto, že od rezoluce k nějakému rozhodnutí, třeba ke zrušení onoho posouvání ručiček, jistě uběhne řada let a několik funkčních období europoslanců - pouhá rezoluce zrušením není, jak mylně uváděla některé média.

Přesto Lidovci už slaví. Svobodu samotného nazírají jako Osvoboditele Evropy od jha střídání časů, což  jim v průzkumech preferencí  možná přinese nějaké to půl procento navíc, ale slavit není co.

Nejenže všechno zůstává při starém, ale pokud by k návratu jednoho času došlo, mělo by to vážné a dozírné následky. Ekonomické, politické i společenské.

Desetiletími cizelovaný model co nejméně komplikovaných přechodů s hodinou navíc či s hodinou deficitní zejména v dopravě, ale také u všech datových systémů, by přišel vniveč a všechno by se muselo předělávat. A nehledě, jak by to bylo komplikované, kdyby některé země mimo EU na střídání časů nepřistoupily.

Co by však bylo daleko horší, byl by dopad na prostého euro-spáče.  Zejména pro kategorii občanů  47+ . Právě sedmačtyřicátníci od svých školních let – ke střídání času u nás dochází od r. 1979 – přivykli tomu, že s železnou pravidelností vždy dvakrát do roka mají jednu noc delší a jednu pak kratší.

Chtít na nich, aby z ničeho nic, třeba už od roku 2025, kdy by Brusel mohl eventuálně střídání zrušit, spali stejně dlouho, by pro ně znamenal šok, z něhož by se dlouho probírali.

Myslím si proto, že obdobně jako bude po brexitu  následovat pro Brity dvouleté přechodné období, tak po rozhodnutí o exitu střídání času by mělo být nikoli přechodné, ale přechodové období po dobu čtyř let.

V prvním roce by se ručičky posunuly o 45 minut, ve druhém o 30, ve třetím o 15 a ve čtvrtém by posun definitivně ustal.

Takový způsob postupného odvykání by byl vůči lidem daleko šetrnější, než revoluční utrum s abstinenčními následky.  

Dávám tento nápad obecně k dispozici - rád bych ho předal „svému“ europoslanci, ale nemohu si za boha vzpomenout, koho jsem do toho klíčového sboru vlastně volil, volil-li jsem vůbec.

Změna času neblaze zasáhne i do rodinných vztahů, jak už se ukázalo..

-Já jsem ti Liduš frustrovanej čím dál víc

-Koukám, že jsi i bednu zavřel.

-No právě, ta mě dorazila. Pochopil jsem totiž, že  v téhle domácnosti budu už definitivně k ničemu. Jen si to vezmi: luxuje za mě ten nový robot, co jsi chtěla, prý se nefláká.

Hrnek po kafi si už umýt nemusím, strkáš ho do myčky s ostatním nádobím, nosit uhlí ze sklepa, jako když jsme se vzali, taky už dávno nemůžu, když máme plyn, na chatu už taky radši řídíš sama.

A teďka?  

Teď už mi vezmou i to poslední, co jsem ještě mohl pro domácnost udělat: dvakrát ročně přeštelovat hodiny, abys nemusela lézt po výškách..

-Stejně jsi to většinou udělal opačně, a já to pak musela spravit, Bédo!