Občas se stane, že když jednu informaci dáte do souvislosti s druhou, zvedne se vám adrenalin a máte chuť říct něco opravdu nehezkého. Jsou to situace, které dokážou člověka „zvednout ze židle.“
-Co furt Bédo kroutíš hlavou, něco se ti snad nezdá?
-To tedy nezdá! No pojď si to sama přečíst. Článek o jedné paní, které pojišťovna dlouho nechtěla hradit drahý lék. Tady...
-No dobrý, konečně se pojišťovna vzpamatovala a chudákovi ženské od toho trápení pomohla. Tobě se takový konec nelíbí? Je fakt, že se ta paní musela hodně doprošovat, jakoby za to snad mohla, že jí přepadla zrovna tahle strašná nemoc, ale nakonec se pojišťovna nechala umluvit, a místo aby si třeba obnovila autopark, tak dala peníze na léčení.
-Proti tomu, jak to dopadlo samozřejmě nic nemám, ale přečti si ještě jeden článek, taky o pomoci v nouzi, kdy záchrana misionáře přišla na pěkné peníze, a bez řečí, že je to moc. Čti.
-Co tomu říkáš?
-Taky dobrý skutek, zachránili lidský život, a přitom ten pán proti nepředvídané události ani pojištěný nebyl. A co se ti nezdá? Stát ho snad měl nechat shnít ve vězení kvůli neochotě zaplatit za něj pár set miliónů?
- To víš, že ne. Ale oba případy si porovnej. Na jedné straně pojišťovna škudlí, nechala by ženu bez pomoci, a na druhé straně taková velkorysost! Nepřipadá ti to trochu jako ironie?
-Ale tady přece šlo o člověka v nouzi, evidentně mu hrozila smrt, on se čím vykoupit neměl, kde by na to vzal? To je od státu humanismus, Bédo! To se nedá přece srovnávat s nějakou pacientkou - a mezi námi - s poněkud nejistou budoucností. To víš, každý si nemůže nárokovat miliónovou léčbu, kam by stát přišel?
- Rozumím, Liduš. Lidí s tou chorobou je moc, misionář byl jenom jeden.
Jo, a až tu minerálku dopiješ, tak zase nevyhoď víčko od petky, víš přece, že sbíráme na toho chlapečka, co má tu…
