Zoufalci Andreje Babiše z politiky nevypudí. Občan je pro něj víc, než majetnický pocit

Jakmile ministr Babiš seznal, že „Zákon na ochranu republiky před miliardáři v politice“ ve Sněmovně prošel, sám, ač by měl mít k zoufalství důvody, nezoufal si.

Za zoufalce měl naopak kliku koaličních a opozičních poslanců, která ho chtěla zlomit.

Po zvážení reálných možností, kdy po volbách ho čeká s prezidentem předjednané premiérské křeslo, ohrožené však vlastnictvím úspěšných firem a mocného mediálního domu o dvou denících, slunečnících a větrnících, dospěl  Andrej Babiš k závěru, že se musí zachovat jako chlap. Dávno danou Přísahu „Sloužím vlasti, lidu“ nesmí ovlivnit po celý zbytek jeho života žádná hospodářská ani politická transformace, natož účelový zákon.

Proto se rozhodl pro mnohé možná k zoufalému kroku, a pro zachování čistých rukou i neposkvrněného svědomí jednal tak, jak mu velela jeho důstojnická, respektive podnikatelská čest. Literu ostudné zákonné normy, po hospůdkách s pohrdáním nazývané "Antibabišem"   jeho vděčnými voliči, kteří mu nemohou zapomenout, že už JE LÍP, naplnil  ministr  a budoucí premiér do poslední litery, a jako majitel skončil.

Lid nad zlato, poopravil svým postojem Andrej Babiš staré slovanské přísloví. Dostane se do čítanek.