Zločinec nebo policajt?

Poprvé jsem tu výraznou tvář zaregistroval ještě v době, kdy Delon, Ventura, Gabin či Belmondo navštěvovali naše domácnosti prostřednictvím obrazovky dost sporadicky.

Tehdy jsme museli – a s jakou chutí – chodit za nimi. Do kina.

Tam se francouzské kriminální filmy promítaly často, protože páchané zločiny se odehrávaly na rozporuplném sociálním či politickém pozadí – se všemi neduhy kapitalistického světa. A ta hrůza nás měla před jeho svody varovat. Jenomže nevarovala.

Spíš než podhoubí zločinu, ať jím byla málo představitelná korupce, drogy, daňové podvody atd. zaujalo silné napětí příběhů, překvapivé akce a především hlavní (i vedlejší) hrdinové – policisté či zločinci. Nebyli líčeni černobíle a jejich představitelé je dokázali přesvědčivě zahrát.

Jedním z nich byl velmi štíhlý, vysoký, s ostrými rysy v obličeji pokaždé trochu tajemný muž. Už samo jeho jméno znělo na Francouze trochu nezvykle:Bruno Cremer. Stejně jako už zmiňovaní herci dokázal vynikajícím způsobem hrát „rošťáky i policajty.“

Na sklonku sedmdesátých let jsem netušil, že je i renomovaným divadelním hercem a že je úspěšný rovněž v jiných filmových žánrech, třeba v psychologickém, kdy např. v titulu Docela obyčejný příběh byl partnerem slavné Romy Schneiderové.

V devadesátých letech jsme tohoto umělce vídali u nás velmi často. Právě na televizní obrazovce. Jako komisaře Maigreta v padesátidílném seriálu, jehož významná část se realizovala v Česku a kdy řadu týdnů Bruno Cremer v Praze pobýval.

Měl jsem tehdy velké štěstí, že jsem se coby „čumil“ stal svědkem kratšího natáčení na Kozím plácku v Praze. Trpělivě, snad sedmkrát, Cremer opakoval záběr, kdy muselo dojít k souhře mnoha faktorů, mimo jiné prostřednictvím techniky pršet. A když už byl režisér konečně spokojen, „Maigret“ k němu přišel, cosi si řekli a záběr se „jel“ ještě jednou. Řídil se zřejmě zásadou, že nikdo není dokonalý a tak se o to aspoň pokoušel.

Teď už žádnou roli neztvární.

Od jevištních začátků z roku 1953 ušel dlouhou cestu.

Někdejší mladí obdivovatelé hrdiny thillerů mohli až později ocenit široký rejstřík jeho rolí, nejen Maigreta. I když právě touhle postavou se u nás stal slavný. A ještě dlouho bude.

Jan Dvořák