Koncesionáři si ze svých těžce vydělaných peněz odtrhnou od úst čtyři kačky denně, aby si u Kavčích hor předplatili kompletní audiovizuální servis, ale o Vánocích se k nim televize chová jako k pětiletým.
-Bédo, nech toho věčného nadávání na bednu! Aspoň o Vánocích bys měl dát pokoj. A rozjímat.
-Ale copak se to dá vydržet? Už týden nás krmí jenom pohádkami, a ani v neděli v poledne s tím nepřestanou, a místo Moravce dávají provařenou Zlatohlávku!
-Snad Zlatovlásku, ne?
-Dyť je to jedno, i kdyby to měl být třeba Dlouhý, široký a Bystrozraký, tak je to jenom opium pro lidi, aby zapomněli, že se mají společensky angažovat. To Moravec, ten by je z letargie probudil. Ale Zlata, ta tedy ne.
Jo, a večer, to pro změnu nastoupí zase měsíčci, a hned dvanáct!
Já do ní praštím!!
-Měj rozum, Bédo. U pohádky aspoň předem víš, jak skončí. Ale u Moravce ne, tam to může mezi hosty skončit taky pořádnou štěkačkou.
-A o co myslíš, že mi jde? O to, jak se porafají, ehm, tedy o ten zdravý názorový střet. A dneska nebude nic, žádný horor.
-Ale jo, na konci té pohádky přece král chce být také mladší a krásnější, a když se omylem polije mrtvou vodou, tak zemře. Nic podobného se u Moravce zatím ještě nestalo.
-Mrtvou vodou? Nestraš! Už zase Grétuješ…
