Špendlíčkem ještě budeme hrabat na prezidentském rovu Miloše Zemana, jestliže jeho místo zaujme žralok Topolánek. Zlé hlasy ovšem tvrdí, že nic podstatného se nestane, protože jen jeden buran nahradí druhého burana.
A politologové pak prý budou moct vést nekonečné spory o to, kdo z obou státníků je větším buranem, a který z nich je kvůli tomu na domácí i zahraniční scéně populárnější.
Přitom málokdo vezme do úvahy Zemanovu nadstandardní lidskost a jeho mimořádné empatické schopnosti při udílení milostí.
Šetřil s nimi jako se šafránem. Nějací obyčejní zloději či sprostí euro korupčníci, co musí do smrti splácet nakradené prostředky, se prominutí trestu od Zemana nedočkali. A bylo to lidsky správně.
Zato nevinný vrah a milovník volného pohybu Kajínek se díky prezidentovi na svobodu dostal. Spontánně kladný ohlas u veřejnosti prezidentovo moudré rozhodnutí plně legitimizoval.
Voliči ocenili prezidentův smysl pro spravedlnost a cit pro pravdomluvnost, když z doživotního vězení pustil člověka, který o sobě konzistentně tvrdil, že nikoho nezabil, k čemuž soudci nepřihlédli a nevzali v úvahu, že zastřelený muž panu Kajínkovi bezúhonnost bohužel dosvědčit nemůže, když ho někdo předtím zabil. Proto je humanistické raději omilostnit vraha s potenciálem nevinnosti, než prokazatelného zloděje či rozkrádače majetku v kapitalistickém vlastnictví, kterého usvědčily nalezené finanční prostředky a neúměrný majetek.
Ano, zmařený život je nenahraditelný, ale stejně nenahraditelný je i život zmařený nevinným hnitím v kriminálu.
Byl by však takové hluboké empatie pověstný cynik Topolánek vůbec schopen? Neuděloval by z pohodlnosti milost i usvědčeným podvodníkům?
A nenaplní se nejčernější scénář:
-Mirku, tak domluveno. Já to do půlky ledna tady vydržím, ty mně pak fofrem udělíš milost, a od února ti budu dělat kancléře.
A kdyby Babiš musel do krimu, tak jmenuj úřednickou vládu, a já to ve Strakovce za něj jako premiér s tou jeho sestavou odsedím.
