Nechci být neprávem nařknut z porušení kodexu blogera, že otevřeně agituji za prezidenta Zemana a proto upřímně hlásím, že o agitaci vůbec nejde, jen o snůšku faktů spojených s jeho popularitou.
Čtvrteční summit vrcholných představitelů států Evropské unie v Rize nad veškerou pochybnost prokázal, jak velké společenské vážnosti a oblibě se Miloš Zeman těší.
Jestliže ocenění hlavy našeho státu jako samostatně myslícího politika, kterého se mu devátého května dostalo v Moskvě od prezidenta Putina, mnozí (tzv. zemanofobové) zlehčovali a vydávali je za dílo obratné ruské propagandy, v níž Zeman pro svět prý bezděčně sehrál roli užitečného idiota, pak o nějakém idiotismu v případě Rigy nemůže být řeč.
Ještě o dvě třídy vřelejší bylo totiž tamní setkání našeho prezidenta se samotným předsedou Evropské komise J. C. Junckerem. A také se při něm kvůli svému vzrůstu Miloš Zeman poněkud hrbil, a hle - nikdo mu dosud nepřehodil, že by šlo o výraz bezmezné pokory před nejvyšším komisařem Evropy.
Nebylo třeba velkých slov mezi oběma státníky. Přátelský polibek je dost výmluvný, přičemž je vyloučeno, že jde asiatský obyčej, jestliže pan Juncker pochází z Lucemburska, a má vlastně s naším prezidentem společného praprapředka v králi Janu Lucemburském.
Pravdou je, že tak výmluvný polibek mezi státníky nepadnul ani mezi Brežněvem a Husákem, snad se mu blížil
polibek s Honneckerem, a to přitom tehdy šlo o vazaly Moskvy.
Nelze se Junckerově vřelosti divit. Zemana si považoval už v době kdy byl „teprve“ premiérem, a on jako o deset let mladší člověk, taktéž premiér, to dával najevo i drobnými službami staršímu příteli.
Dobová fotografie zachycuje, jak Zemanovi připaluje cigaretu zapalovačem, když náš předseda vlády nemohl po kapsách najít sirky. Fotografie už nezachycuje okamžik, kdy Juncker dává Zemanovi cvaknout ze své placatky, protože ta jeho byla už prázdná.
Jestliže někdo zpochybní nadstandardní Zemanovo postavení v očích předsedy Junkckera tvrzením, že „líbačka“ je normálním projevem Junckerovy úcty k unijním státníkům, nebude to pravda.
Například Orbánovi žádný pocel nevtisknul a ještě mu řekl: Těch bůh, diktátore. Zeman to poté v Junckerově přítomnosti glosoval jedním z bonmotů, který ho zrovna napadl: každý Maďar může za to, že je Maďar.
Nelibě a s nepředstíranou žárlivostí Zemanovo postavení nese Karel Schwarzenberg.
„Když jsem jezdil do Bruselu jako ministr, tak jsem se od Barrosa nic takového nedočkal. To spíš Angela byla do líbání hr, ale to už by to bylo vřelejší snad od Mirdy Kalouska, nebejt toho jeho odéru z esencí, co si furt kape do čaje. "
