Prezident Zeman si podle soudu většiny médií prý včera pustil ústa na špacír příliš.
Vyzval ke svaté válce (s islámskými teroristy), jak se hezky, avšak s ironickým nádechem, vyjímá na titulcích novin.
Podle prezidenta je teď nejvhodnější čas připravit společný úder a nepropásnout šanci, tak jako ji propásli evropští politici ve třicátých letech, kdy bylo možné ještě Hitlera zastavit.
Nejvíc posměšků od místních chytráků jde na vrub tomu, že výzvu přednesl představitel země, která údernou silou armády rozhodně neoplývá a že jde prý jen o myší řev. (Ale i v té staré komedii o myši, která řvala, nakonec maličká armáda porazila velmoc.) Zeman ovšem neblouzní o tom, že válku by měla vyhlásit Česká republika, ale široká koalice.
Zatím sklidil posměch.
V situaci, kdy si teroristé nekladou žádná omezení pro svoji jestřábí expanzi, tak my se omezujeme, a to stylizováním do holubičí povahy, kdy už předem širokou likvidaci ohnisek vylučujeme.
Poukazujeme na to, že Spojené státy a další země v rámci NATO už delší čas bombardují cíle v Sýrii, a že přece není možné zasahovat ve všech zemích, kde se teroristé na útoky připravují.
A pročpak by to jít nemohlo? K čemu ty armády pak máme?
Nejsou přece třicátá léta minulého století s limitovanými schopnostmi vojenské techniky, ani se nepotýkáme se zdrcující hospodářskou krizí, která by neumožnila financování operací.
Dneska je situace jiná než s nástupem nacismu. Až na tu stejnou nevůli k zásadnímu kroku, což stejně jako tenkrát povede k tomu, že si tu větev pod sebou mírumilovně podřežeme sami.
Hlavně, že nás neopouští dobrá nálada a máme se komu za jeho varování před letargií vysmát.
